Včera jsme neměli přístup na net, takže to musím dohnat všechno dneska.

Ráno jsme sedli na autobus do Puebla, což je město asi dvě hodiny cesty od D.F., velké a chaotické, ale koloniálně historické a veskrze půvabné. Po cestě jsme v mracích viděli obě aktivní sopky, Popocatepetl i Ixtacihuatl.

Poté, co jsme se dokodrcali do Puebla, napadlo nás, že bude nejlepší dát si batohy do úschovny a rovnou si zajet do Choluly, což je bývalé předkolumbovské obrovské město. Lepší, než jezdit na hotel, tam si nechat věci na recepci, protože ještě nebyl čas pro ubytování, a jet zase zpátky na nádraží.

Našli jsme rozhrkaný autobus locale a jím jeli asi hodinu do Choluly, která je slavná tím, že se v ní nacházela největší pyramida v Mexiku (i na světě). Když jsme se dostali na místo, vystoupili jsme vedle obrovského kopce porostlého travou, na kterém byl postaven kostel.

Chytrý knižní průvodce nás poučil, že nestojíme na kopci, nene. Toto je totiž ona slavná obří pyramida, kterou Španělé po conquistě částečně rozmetali a najust na ní vystavěli kostel a dalších 364 kostelů okolo ní po celém městě (pro každý den v roce). Kdyby byli dobyvatelé pyramidu nerozebrali, byla by vyšší než egyptská Chufuova pyramida…a zároveň i širší a mohutnější, protože mezoamerické pyramidy mají menší sklon stěn než staroegyptské.

Velká škoda, že místní současné obyvatelstvo nenapadlo kostel zbourat a pyramidu rekonstruovat, protože jsme se oba shodli na tom, že obří pyramida by se nám líbila víc než kopec s kostelem na vršku. Ale alespoň jsme vyšplhali nahoru a pokochali se krásnou vyhlídkou na údolí.

Po cestě dolů Marian neodolal a koupil si od prodavače pár sušených kobylek, které k mé hrůze a neskonalému zhnusení sežral i s nohama! Prý to bylo nic moc a znova to zkoušet nebude…Já jsem zjistila, že jsem si zapomněla čepici v autobuse, takže od té doby dělám všechno proto, abych si koupila jinou, ale mám nějakou malinkou hlavu, takže musím zkoušet a zkoušet 🙂

Vrátili jsme se zpět do Puebla a po lehčí záměně dvou autobusových nádraží jsme vyzvedli zavazadla z úschovny a vzali si taxi neautorizado k hotelu. Báli jsme se sice o život i zavazadla, ale řidič nás pěkně odvezl přímo před secesní nádherný superhotel s proskleným stropem a vitrážovými okny….A on to byl náš hotel za 18 dolarů na osobu, který jsme předtím na poslední chvíli zajistili na tu jednu noc. Sice už měl hotel to nejlepší dávno za sebou, ale obstarožní pikolík i výtah fungovali, a my se v hotelu dobře vyspali.

Večer jsme se prošli po historickém centru Puebla. Je to koloniální město s krásným náměstím i okolními kostely, živé a plné lidu. Centrum Puebla je chráněno UNESCO. A tam moc dobře vědí, proč…

Mládež z Puebla si pouští z reprobeden nějakou formu hip hopu a vzájemně spolu soutěží ve dvojicích. My obešli celé Zocalo a navštívili nádhernou kapli mimo náměstí – Maria de Rosario,  tak plné zlata, že jsme jenom nevěřícně zírali, protože něco takového jsme tady prostě nečekali. Tipla bych to tak na tunu zlata, to se musí zkrátka vidět.

Pak jsme ještě pojedli něco smažených pouličních brambůrků s limetami, podívali se na noční Zocalo a zapadli do postelí, neboť druhý den jsme opět za tmy vyráželi na téměř šestihodinovou jízdu autobusem do Oaxaca.

Pěkný den u vás ve Střední Evropě!

A jestli to cte Susenka, tatin nebo mati, napiste mi na mail, nejak mi to tady blbne a nic mi od vas ani k vam neodchazi….