Mám doma Hafíka. Je to kocour, je mu 5 a pochází z popelnice. Byl mi jakožto ušmudlaný křičící a drápající uzel předán mou sestrou, zabalený v čepici, se slovy „Tady máš dárek k svátku“.

Zásadní otázka každé dovolené není „kam pojedu“, ale „zatímco budu pryč, kam s Hafíkem?“. Naštěstí mám Dahnu, jejíž byt slouží Hafíkovi jako luxusní ubytovna po dobu, kdy jsem na cestách. Dahna Hafíka krmí, uklízí po něm, nechává jej, aby očuchával její půlroční dceru a taky, aby seděl na parapetu v kuchyni a teskně skučel. Mám totiž podezření, že Hafíkovi nechybím já, ale můj  byt, který považuje za svůj.

Takže tímto díky Dahně, že si zase Hafa vezme k sobě a bude se o něj starat (a taky Petrovi, manželovi, že Hafíka strpí).