Na delší dobu poslední článek z Milána se bude týkat jednoho krásného dne na konci letošního března, který jsme s Týnou strávily na jezeře Como. Nejhlubší jezero v Itálii (přes 300 metrů) má tvar přes padesát kilometrů dlouhého obráceného ypsilonu a leží na sever od Milána. Bylo vytvořeno posunujícím se ledovcem a je napájeno ledovou vodou z Alpských vrcholků.  Je a byla to však oblast oblíbená evropskou smetánkou, která si na jejích březích vybudovala mnoho luxusních sídel, honosných vil i lázní. Ráno jsme sedly na vlak a za necelou hodinu jsme vystupovaly na břehu jezera v městečku Como.  Shlédly jsme předvelikonoční procesí, kdy do místního Duoma vstupovali věřící nechat si požehnat palmové listy a olivové větvičky, obešly vykopávky starořímských lázní, městské hradby a místní trh a nalodily jsme se na výletní loď, která obstarává dopravu po jezeře. Vydaly jsme se na sever, směrem do „nožičky“ písmene Y.

Asi po hodině plavby, kdy jsme obdivovaly krásné vily na březích jezera a Alpy v pozadí, jsme vystoupily na jediném ostrůvku na jezeře – miniaturním kopci vyrůstajícímu kousek od levého břehu v polovině jezera, těsně před jeho rozdvojením. Comacina, jak se ten kousek země jmenuje, byla osídlena již v římských dobách, pak na ní bylo několik kostelů a dnes jsou na ní dva malé kostelíky, restaurace a turistická trasa, po které se dá Comacina obejít kolem dokola za necelou hodinku.

Kochaly jsme se probouzející se jarní přírodou i vykopávkami raně křestaňské baziliky, pak jsme nasedly na loď mířící do městečka Argegno, kde jsme hned chytily autobus a po břehu dojely do jiné vesničky jménem Menaggio. Tam jsme se opět nalodily a napříč přes jezero jsme přejely na druhý břeh do města Varenny.

Ta stála za to. Prudce se zvedajícím břehem zastavěným malými domky a úzkými uličkami  se vine pešina stále výš a výš až k torzu Normanského hradu s jedinou vysokou věží. Když projdete malým parkem a vysupíte nahoru na věž po dřevěných schodech, a překonáte hrůzu z výšek, naskytne se vám v zapadajícím slunci nádherný výhled na rozvětvující se jezero Como, jeho hluboce modré vody, pableskující ve větru, bílé vrcholy Alp postupně se zabarvující do růžova, i střechy domků pod vámi.

A ve Varenně jsme nasedly na vlak a vrátily se za hodinku domů do Milána.  Děkuju, Týnko, byl to krásný den, jsem ráda, že jsi mě tam vzala!