Musim priznat, ze vcera vecer uz jsme meli po krk ryze s kari, a tak kdyz jsme uvideli KFC, nezavahali jsme a nacpali se hranolkami, majonezou a palivym kuretem, protoze nepalive kure tady neexistuje a nikdo nevi, co to je. Vecer jsme si jeste nechali u nas v hotelu vyprat a sli jsme spat.

Rano nas Namal s tuk-tukem vyzvedl v pul osme a dovezl nam snidani uvarenou jeho maminkou, moc dobre mango kari s ryzi a sojovym masem, protoze jsou vegetariani. Palilo to, ale bylo to dobre. Posnidali jsme u reky a Namal nas vzal do tradicni manufaktury na vyrobu sperku ze Sri Lanskych drahych kamenu. Ostrov je totiz drahokamy a polodrahokamy prosluly, kupuje je Cartier, v korune je ma britska kralovna a nyni je mam i ja 🙂  Prosli jsme si postupne celou pidimanufakturu a bylo nam predvedeno brouseni kamenu a jejich zasazovani do kovu a lesteni sperku. Nakonec jsme byli uvedeni do tradicni obchodni mistnosti, kterou znam jiz z ostatnich zemi, kam se natahnou turisti a predvadi se jim sortimet te ktere fabriky (koberce, kameny, hedvabne satky, dosadte si sami), tak dlouho, dokud se neciti povinnen si neco koupit, aby nevypadal jako chudak a nevdecnik. Jelikoz ja se nakupu sperku nebranim nikdy a za zadnych okolnosti, zvolila jsem dva stribrne prsteny moderniho vzhledu, jeden s rubiny a jeden s tmave modrymi safiry, ktere se daji nosit dohromady i zvlast. Behem deseti minut mi je zmensili na miru, pak jsme dohodli cenu a je to. Mohla jsem si samozrejme vybrat i z jinych zdejsich kamenu, jako je kocici oko, akvamarin, turmalin, zahneda, ruzne spinely, atp., ale co nadelam, mam oko na to nejdrazsi, jako vzdycky….

Pak nas Namal vysadil v botanicke zahrade v Peradeniyi par kilometru od centra Kandy. Je to nejvetsi a nejstarsi botanicka zahrada, ktera byla zalozena ve 14. stoleti singhalskymi krali k zabave kandyjske slechty, a posleze Brity predelana na botanickou. Bloudili jsme tam asi tri hodiny a obdivovali skupiny neuveritelnych palem, desitek druhu cykasu, 45 metru vysoke bambusove lesy, ktere rostou rychlosti 30 cm denne, tisice ruznych stromu i kvetin.

Nejvic nas zaujaly tisicovky obrich netopyru kalonu, kteri viseli po desitkach z ruznych stromu a poletovali nam nad hlavami za temer ptaciho stebetani.  Kdyz tak preletavali nad pravekymi cykasy a proti obloze jejich siluety vypadaly temer pterodaktylne, citila jsem se jak v druhohorach.

Kupodivu nas zadny kalon nepotrisnil a ani nesezral (no, zivi se nektarem, tak to by bylo asi slozite), ale hrozne smrdeli. Nejlepsi byly ale opice, ktere zily u jezirka ve tvaru Lanky na bambusovem strome, a ktere radily jako banda kluku u rybnika. Splhaly na strom nad jezirkem, s krikem se na nem houpaly a pak skakaly bombu nebo po hlave do  vody. Zaplavaly si, vylezly na breh, oklepaly se a sup znova na strom, zase si skocit. Nekteri z opicich mladezniku se na strome i rvali o mista a pak padali do vody v obeti, kdyz je vetev neunesla. Snad vyjdou fotky, opice byly skvele. Opice vylezajici z vody navic vypada, jako by mela nagelovanou srst do pankacskeho cira…nebo jako zmokly plysak.

Pak jsme jeli na obed do drahe restaurace, ktera ale mela uzasny vyhled na kamenity tok nejdelsi reky Sri Lanky Mahaweli Ganga. Ty obri kameny vypadaly jako sloni, skoda, ze skutecni sloni tam nebyli. Jidlo bylo vynikajici a popovidali jsme si s Namalem o srilanske historii. Dost ho prekvapilo, ze znam podrobnosti – nojo, cetba pruvodce se vyplati. Clovek pak vzdycky muze vytahnout z rukavu ohromujici historku o tom, ze zakladatel singhalskeho naroda byl vyhnanec z Indie, jehoz rodice byli sourozenci a dedecek byl lev (pricemz na vsechny tyto skutecnosti jsou mistni opravdu pysni). 🙂

Nakonec nas Namal odvezl na ajurvedskou masaz. To byla nejdrazsi cast dne (kdyz nepocitam prsteny), ale porad vysla masaz asi tak na 500 korun vcetne bylinkove sauny a vonnych oleju. Bylo to moc prijemne a jedine, co kazilo zazitek, byl obrovsky tlusty mohutne chrapajici Ind ve vedlejsi masazni koji. Ten pri masazi usnul a vyluzoval zvuky temer praseci. Pry si tam chodi takhle pospat casto. Asi ho doma druha matka nenecha (druha matka je dle slov Namala manzelka  – pere, vari, zasiva a stara se jako maminka, ale navic s ni muzete spat).

Namal nas nechal, at mu zaplatime, kolik chceme. To docela vyhral, protoze kdyz nas zavezl do fabirky na sperky i do masazi, majitele mu zaplatili za dodej turistu. On nam ale penize, ktere dostal, dal s tim, ze chce, abychom to meli levnejsi. Takze tech 2.100 rupii, co nam usetril, jsme mu dali, a pridali jsme jeste dalsich 1.900.

No a ted se pujdeme najist a spat. Zitra jedeme do sloniho sirotcince v Pinnewale a vecer do chramu Buddhova zubu a Kralovskeho palace tady v Kandy. Jenom musime rict Namalovi, ze jsme chudi studenti a dalsi dva dny chceme setrit. Tohle tempo by nam udelalo diru do penezenky. Ale rozhodne to za ty penize dneska stalo, clovek si nekdy musi doprat (zejmena, kdyz je to v nejhorsim stejna cena, jakou by dal za zazitek doma).

Takze dobrou noc a teste se na vypraveni o slonech! Jo a samozrejme, piste!