Národní park Black River Gorges zabírá 3,5% ostrova svou plochou 6500 hektarů a je to čistokrevný prales se vším všudy. Potoky, řeky, liány, mokřiny, palmy, divoká zvířata a hmyz. Můžete si ho projet autem (což jsme udělali částečně, když jsme jeli z Chamarelu na pár vyhlídek a Alexandra Falls) nebo ho projít pěšky po několika trasách.

Vyrazili jsme z turistického centra (v parku jsou dvě) Petrin nahoře na kopcích u Grand Bassin. Druhé centrum je naopak na spodním vstupu parku. Chtěli jsme projít /projet asi 12 km dlouhou trasu, ale jelikož ten den bylo 35 ve stínu, tak jsme zvládli jen polovinu.

Šli jsme vlastně celou dobu po hřebeni kopce a postupně se nám mezi stromy otevírala jedna krásná vyhlídka za druhou. Problém ale byl právě ten terén cesty, protože jak nad námi na vrcholcích nebyly žádné stromy, vůbec jsme nešli ve stínu. Bylo hrozné horko a holky to nedobře nesly. Pokusili jsme se je uspat v chariotu, ale nelíbilo se jim to, takže jsme jednu přestěhovali do manducy na moje záda a s druhou se vláčel Kuba v kočáru. Nakonec obě usnuly, ale nejvíc se jim líbilo, když jsme se vrátili zpět do informačního centra a nechali je brodit v potoce .  Pak jsme zase jeli ke kamarádům do bazénu, a to už byla spokojenost maximální.

Druhý výlet byl naopak do civilizace. Zase jsme jeli na jih do Black River Gores a Chamarelu, ale tentokrát jsme se napřed vydali podívat na čajové plantáže. Předpověď nám pravila, že ráno bude krásně, v poledne že se zatáhne a pak bude prudce pršet hodinu a půl. Takže jsem naplánovala, že ráno si dáme plantáž, po obědě se v dešti děti vyspí v autě a pak se pojedeme podívat do rhumérie.

A vyšlo to na jedničku. Bois Cheri je plantáž rozměrů malých, ale je hrozně slavná. Asi proto, že je skoro jediná na Mauriciu a navíc do ní jezdí všichni turisti. Po těch obřích čajových plantážích na Sri Lance jsem na to nebyla připravená, vlastně je Bois Cheri až legračně malá. Ale svůj turistický potenicál, jako všechno na ostrově, využívá dokonale.

Můžete si prohlédnout čajovou fabriku a nakoupit si předražené čaje (ty samé v supermarketu stojí polovinu), pak se můžete projít či projet kolem malebného jezírka obklopeného čajovými keříky, projet se na koni či v loďce, a nakonec se můžete najíst v kavárně/restauraci s výhledem. A je tam hrozně draho.

Mají tam taky ty tlusté srnky s krátkýma nohama, nechají se hladit a můžete je nakrmit.

V Bois Cheri vědí, proč jsou tak drazí. Mohou si to dovolit. Kdo má na to, aby přiletěl z Evropy, má na tamní oběd. Vítejte v turistické ekonomice. My jsme se spokojili se svačinovými palačinkami a pěti druhy čaje na ochutnání. Jakmile jsme dojedli, během několika minut se přivalily obrovské černé mraky a než jsme doběhli k autu, začalo pršet. Průtrž mračen se spustila do pěti minut. Jeli jsme šnečím tempem serpentinami od Bois Cheri přes Grand Bassin dolů do Chamarelu, aby se holky vyspaly, cestou jsme si užívali nádhery deštného pralesa v dešti, a když jsme za 45 minut dorazili do chamarelské palírny rumu, déšť už ustával.

Prohlídka byla, jak jinak, zase turistická, ale je zajímavá. Jak se pálí rum, jaké druhy, kdy a proč, to vám tam vysvětlí, dostanete ochutnat všeho možného a můžete si zase nakoupit. Holkám se tam líbilo, protože rhumérie má půdorys zakrytého ambitu obklopujícího krásný dvůr. A mohly vybíhat na déšť  a zase se schovávat a nakonec dostaly limonádu z cukrové třtiny.

Minimálně má rhumérie krásnou zahradu a nádherné okolí – je obklopena zelenými kopci parku Black River Gores. Atmosféru to opravdu má.

Já vím, že to může znít, že se mi tam nelíbilo…Je to tak, že to bylo pěkné, ale jinde jsem viděla lepší a autentičtější věci. Jenže s těmi malými dětmi si člověk moc nemůže vybírat, když chce, aby viděl aspoň něco. Takže, pokud cestujete s dětmi, určitě na Mauricius jeďte, budete spokojení.