Minulý rok jsem psala o tom, jak jsme byly s Týnou na výletě ve městě Pavia, kousek od Milána. Po cestě vlakem jsme si všimly, že jednu zastávku před městem se dá vystoupit u krásného kláštera. A vypravily jsme se tam letos. Certosa di Pavia leží v rovinaté oblasti plné polí a zahrad, takže už z dálky můžete vidět rozmanité věže a věžičky kartuziánského klášterního komplexu vybudovaného na přelomu 14. a 15. století.

Základem je ovšem obejít tu velkou zeď, která klášter uzavírá v jeho samotě a tichu, z té správné strany. Vchod je totiž jen jeden, a když se vydáte špatným směrem, můžete se v prudkém jarním slunci procházet o dost déle, než jste plánovali….jako my dvě 🙂 Nicméně, když už vstup najdete, projdete bránou a připadáte si najednou jako v jiném světě. Gotika s renesancí si tu jedinečným způsobem podaly ruce a vznikl nádherný soubor staveb v barvě bílého mramoru a červených cihel, který se jakoby vznáší nad zemí a vypíná se ke slunci. Překrásná fasáda se stovkami soch svatých a výjevy z historie Certosy vás zcela ohromí, ale nejkrásnější výzdobu má katedrála, která byla postavena jako hrobka rodiny Visconti.  Strop vymalovaný jako hvězdné nebe podpírají sloupy tyčící se do neskutečné výšky, plné ozdob, mohutné a křehké zároveň.

Katedrála je členěna do tří lodí, přičemž v přilehlých prostorách si můžete prohlédnout nejen oltář a malé kaple, renesanční oratorium s dřevěným obložením, ale i mramorový náhrobek s podobou vévody Visconti a jeho ženy, vyvedený do naprostých detailů, včetně záhybů vévodkynina pláště a třásní na polštářích. Nebo můžete obdivovat krásné kamenné intarzie. Já nechápu, jak něco takového mohli jen tak vyrobit. Taková práce, taková přesnost!

Nejzajímavější je ale prohlídka chiostra – křížové chodby. Stačí chvíli vyčkat, až přijde jeden z mnichů, který je zrovna pověřen provázením návštěvníků a vyvede svou skupinku tajnými dveřmi v zadní části chrámu. Ty vedou do renesanční zastřešené chodby lemované spoustou sloupů, která ve čtvercovém půdorysu obchází krásnou zahradu. Tudy mniši procházeli, se sklopenýma očima a rukama zasunutýma do rukávů sutany, protože složili slib mlčenlivosti a vyhýbali se vzájemnému očnímu kontaktu. Měli tu kašnu – kohoutky s pitnou vodou a mohli tudy procházet suchou nohou i při ošklivém počasí.  Z chodby jsou krásné výhledy na střechu katedrály i přistavěných kostelů.

Z chiostra nás mnich pustil podívat se dalšími dveřmi – do příbytků jednotlivých michů. Na obrázku  níže můžete vidět, jak krytá chodba se sloupovím opět obíhá kolem velkého nádvoří, kde kdysi býval hřbitov. Jenže z chodby vedou vždy po pár metrech dveře do malého domečku s věžičkou. Ten dvoupodlažní domek má celkem 3 místnosti, pec a vlastní zahrádku a vždy patřil jednomu mnichovi. Jako středověké bydlení to bylo naprosto luxusní a myslím, že ani dnes by jím málokdo pohrdl.

Prohlídka, za kterou zaplatíte pouze libovolné symbolické vstupné do rukou svého průvodce, končí v malém krámku, kde mniši prodávají své výrobky, aby vydělali na provoz kláštera. Já jsem si koupila pravou milánskou arborio rýži na to správné rizoto, pak domácí čokoládu s obrázkem kláštera ….a kdybych mohla, tak si přitáhnu ještě víc věcí, jenomže příruční zavazadlo u EasyJetu má prostě svoje limity. Tak snad někdy příště 🙂