Konečně, po třech letech zase Latinská Amerika. Toužím po ní bytostně, takřka fyzicky. Nemůžu se dočkat. Nebalím a neplánuju, protože nestíhám v práci. Ale co, ještě mám šest dní a lékárnu a očkování mám v pořádku a průvodce pročteného. Co víc si přát.

Jediná příprava spočívá ve čtení a sledování videí ve španělštině. Po třech letech je to trošku katastrofa, ale beru to jako jízdu na kole – to se prostě nezapomíná!

Bude to akční, zamluvený máme pouze první hotel na tři noci v Quitu, jako vždycky. Pak už se uvidí, jak to půjde. Chtěli bychom být 15 dní v Andách (nad 3.500 metrů nad mořem), týden v Amazonii a chvíli i na pobřeží Tichého oceánu. Ale nic neslibuju, nechte se překvapit, jako my.

Děkuji všem, co se mi tu budou starat o Hafíka, kancelář, auto  i kytky. Díky, dovezu vám svetr z lamy:) Díky K., že se mnou jede.

A doufám, že se s vámi všemi potkám v komentářích blogu, pište mi.

PS: právě jsem zjistila, že nemám krosnu. Kdo z vás si jí půjčil? Přiznejte se!!!!!

PPS: byl to Tošek, osobně si ho ztejrám, až se vrátíme….