Podivnosti a vtipnosti (Ekvádor)

Jako vždy, po nějaké větší cestě, přináším souhrn vtipných a podivných věcí, které na Středoevropana v Ekvádoru čekají. Čím častěji se pohybuji po Latinské Americe, tím méně se samozřejmě divím a spousta věcí už mi přijde naprosto normálních. Takže kdyby to psal Kuba, asi by byl obsah tohoto postu jiný, protože se nám stalo často, že jsem mu na jeho: „Hele, no vidíš to????“, říkala: „Jo, to je tady běžný.“ 🙂 Zajímavé je, že tentokrát se velký počet podivností týká automobilismu.  Nad některými z nich zůstává rozum stát i vycpané lamě:

IMG_0481

Podivnosti:

  • CHEVROLET CORSA: no fakt, nepřepsala jsem se. Celý Ekvádor jezdí v Chevroletech, od náklaďáků, přes taxíky až po rodinná auta. Netuším, jestli Chevrolet Corsa vyjel z fabriky na základě nějaké smlouvy Chevroletu s Opelem či zda se jedná o prachsprostou krádež, ale jezdí jich opravdu hodně. Pokusila jsem se zavést variaci na hru Brouk, kterou jsme hráli v Mexiku pro ukrácení dlouhé chvíle – totiž zařvat „Brouk!“ vždycky, když člověk spatří VW Beetle. Ale hra Chevrolet neměla šanci se ujmout – člověk by nedělal nic jiného, protože auta jiných značek v zemi prostě skoro nejezdí.
  • TELEFONOVÁNÍ: po celém Ekvádoru lidé telefonují z mobilu tak, že si dají hovor na hlasitý odposlech a pak drží telefon cca 10 centimetrů od hlavy a hulákají do něj. Netuším proč. Je signál tak slabý, že na normální režim by nic neslyšeli? Nebo chtějí, aby okolostojící lidé slyšeli celý rozhovor a ne jen jednu stranu? Nebo se potřebují ukázat, že mají mobil? Může mi to někdo objasnit?
  • DRAHO NA LETIŠTÍCH: na zemi, kde se dá za 4 dolary dostat polední čtyřchodové menu, je na letištích neskutečně draho. Hamburger za 15 dolarů je to nejlevnější, co můžete sehnat. Asi je to proto, že chudí lidé prostě nelétají. Indiánské obyvatelstvo jezdí dálkovými busy, kterých jsme si po cestě užili dost a dost. Horní vrstva, která má na přelety mezinárodní i vnitrostátní, pak zjevně má i na oběd za 20 dolarů. Ta spodní, co cestuje i s hromadou slepic, klecí štěňat a košem koček, nepohrdne banánem na špejli v autobuse.
  • HRAJÍCÍ POPELÁŘI: aneb Jak lidi naučit, že je lepší odpad vyhazovat tam, kam se má, než jen tak na ulici? Vybavíme popelářské auto megafonem a dáme do CD přehrávače největší hity! Pomalu popojíždějící  vůz vyhrávající ABBU nemá chybu a všichni vědí, že mají z domu vynést pytle s odpadky. Je pravdou, že v noci to může budit turisty, ale nevadí, za cenu čistého města je to oběť, kterou jsme připraveni přinést!
  • KOJENEC ZA VOLANTEM: tento pohled mě vyděsil několikrát, ale postupem času jsem si na něj zvykla. Když už se někam Ekvádorec přepravuje, potřebuje s sebou přepravit celou rodinu. Ta ale mívá velký počet členů. Auto je ale dělané pro pět lidí. Jak to vyřešit? Jednoduše. Všichni přiberou někoho na klín, třeba babička dceru, ségra ségru, brácha dědu, bratranec mamku, a tatínek řidič drží nejmenšího člena rodiny – kojence. Aby měl výhled, ne? Toto pravidlo je pak samozřejmě aplikováno na všechny dopravní prostředky,takže vidět 4 lidi na jedné motorce není nic, co by zkušeným cestovatelem po pár týdnech otřáslo byť jen minimálně.
  • ZAPNUTÉ MOTORY: tohle je velké mínus. Opravdu, tím jsme trpěli. Ekvádorci mají naprosto odporný zvyk nechat naskočený motor, i když zastaví třeba na tři čtvrtě hodiny před krámem.  Pokud je krám pod oknem vašeho hotelu, hrozí akutní zadušení, všude v úzkých uličkách se převalují mraky dýmu, které se v řídkém vzduchu odmítají rozptýlit, auta spotřebovávají palivo a lidem je to jedno. Nechápu, nerozumím. S tím souvisejí:
  • HOUKAČKY A BLIKAČKY: každé auto má klakson a alarm. Alarm je pak nastaven tak, že se a) aktivuje kdykoliv, když kolem proletí pták, lehce zaprší, či se jenom na auto někdo divně koukne, b) navíc tak, že preventivně houká každých 15 minut. Asi aby majitel nemusel pořád koukat z okna, jestli tam to auto ještě stojí. Po večerech se tak městy rozhléhá kakofonie troubení, houkání, vyzvánějících melodií, pískání a pípání, která zaručeně otráví každého, kdo si chce chvíli tiše lehnout a číst si, nebo – nedejbože – dokonce spát. Většina lepších aut je pak navíc vytuněná – mají podsvícené podvozky, led diody kolem skel, svítící disky kol či osvětlené stěrače. V člověku to vzbuzuje pocit, že se dívá na pojízdný cirkus, ale mezi místními je to známka úrovně 🙂

IMG_1070

  • SKORO ŽÁDNÉ LAMY: to je jen takový povzdech. Člověk jich, díky propagačním materiálům, ze kterých zírá lama na každém obrázku, čeká celá stáda. Realita je taková, že lamy přivezli do Ekvádoru Inkové. A téměř je pak vyhubili dobyvatelé, pro které byly lamy dobrou zásobárnou masa. No a teď se je pokouší lidé vysadit zpět, alespoň do vysokohorských parků. Nicméně na tisícihlavá stáda, která se pasou v Peru, v žádném případě nikde nenarazíte.

IMG_1084

  • JEDEN ŠVÁB: to je opravdu podivné, protože všude jinde v LatAm se to, dle mých zkušeností, šváby jehom hemží. Tady jsme viděli jednoho (mrtvého) na ulici v Cuence, a pak nic, s výjimkou Amazonie. Tam jich tedy bylo celkem dost, ale už jsem taky zažila švábovitě horší místa. To samozřejmě vnuká mému analytickému mozku zásadní otázku: to tam ti švábi fakt nebyli? Nebo tam byli, ale dokázali se dokonale skrývat, vylézali pouze za nocí a štrádovali si nám to po obličejích, zatímco se nám posmívali???

Vtipnosti:

  • ŽVÝKAČKA NA FUTRU: tak tohle jsem nikde jinde neviděla. Žvýkačky se prodávají tak, že rám dveří obchodu zavěsí prodejce velký hák a na něj naplácne růžovou hroudu žvýkačkové hmoty. Tu čas od času musí ručně propracovat, aby mu nezatuhla. Takže ji vytahuje a napíná směrem od háku, přehne, splácne, znova vytahuje, prohněte, navine, splácne a pak po kouscích odkrajuje zájemcům. Velmi neobvyklé, velmi nehygienické a pro místní děti velmi lákavé….
  • VYTAHOVÁNÍ KOL NA STŘECHU: v Banos jsme viděli, jak se na noc kola z půjčovny pomocí lan a kladek stěhují na střechu, aby na ně nemohli zloději. Nápad jednoduchý a praktický…dokud si zloděj nesežene žebřík a svojí kladku….
  • IGELITOVÉ POKRYTÍ: aby věci vypadaly stále jako nové, Ekvádorci je balí do igelitu. Takže jedete taxíkem, který má přístrojovou desku překrytou igelitem, ovládač na televizi dostanete zabalený v igelitovém pytlíku – a nefugnuje, protože jeho signál neprojde přes igelit obalující televizi. Bankomat má slušivou igelitovou stříšku a v restauracích se igelitem pokrývají židle. Trochu se to na mne přeneslo. Před týdnem jsem si koupila nový mobil a zvažovala, jestli si na něm nenechám tu folii přes displej 🙂

IMG_0278

  • POPCORN NEBO PAŘÁTEK? Je libo dát si jako předkrm polévku s kuřecím pařátkem nebo misku popcornu? Ten se ale nedává jenom jako předkrm, ale i jako příloha – k polévce či kuřeti. Člověk trpící hlady, čekající na hlavní chod, má alespoň o zábavu postaráno.

IMG_0085

  • DĚDA S HUSAMI: někdo chodí po ulici s pejskem na vodítku – a Ekvádorci se o ně starají moc pěkně, ne že ne, někdo před sebou žene housata a jejich rodiče. Jako třeba tenhle pán v Otavalu. Na náš poslední den v Ekvádoru tak díky němu vzpomínám ještě radši:

IMG_1088

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Ekvádor se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s