Trekking ve Skaftafellu (Island III)

Probudit se ráno v Národním parku Skaftafell, to je zážitek. Celou noc byla opravdu, ale opravdu zima. Vítr foukal a ve křoví vedle stanu pořvával jakýsi podivný hýkavý pták. Nicméně, jakmile člověk otevře stan, pozná, že to nepohodlí stálo za to.

IMG_1891

Největší evropský ledovec Vatnajökull, který zabírá desetinu rozlohy Islandu, je zatraceně blízko a v raním šikmém slunku vypadá, že se tak nějak růžově vznáší nad okolními horami. Když už jsme u okolních hor – tady je opravdu vidět, jak Island geologicky mladým ostrovem. Skalní masivy jsou příkré, špičaté, ostré a dosud neobroušené miliardami let.

Rozhodli jsme se pro cca šestnáctikilový trek s větším převýšením, kdy jsme chtěli dolézt nad jedním z ledovcových údolí na vrchol nejbližší hory a po její druhé straně sejít nad jiným ledovcových údolí dolů zpátky do tábora. Poslušni varování v průvodci jsme se nabalili mnoha vrstvami, vybavili se hůlkami a šlo se.  Islandské počasí si s námi ale opět neváhalo pohrát. Když jsme vyráželi do kopce směrem k nejznámější scenérii Skaftafellu, vodopádu Svartiffos, bylo vedro. Opravdové vedro, žádných běžných islandských deset stupňů. Muselo být alespoň šestnáct(!). Postupně jsme tedy odkládali vrstvu za vrstvou a blížili se podél vodního toku, který padal z několika menších kaskád směrem ke Svartiffosu.

IMG_1897

Černý vodopád (překlad jména) je pojmenován po barvě neskutečného, ztuhlými lávovými čedičovými proudy vytvořeného amfiteátru, do nějž se vodopád řítí. Kombinace černého kamene, modravě bílé zpěněné vody a jedovatě zeleného mechu v okolí je až kýčovitě nemožná. Jak něco takového mohlo jen tak vzniknout?

IMG_1899

Jak je vidět, na Islandu je možné pravdu leccos. Jak lávové proudy tryskaly ze země, ve vzduchu se ohýbaly, a tím dávají dnes vodopádu nádherně vyniknout. Svartifoss je pro Island takovou ikonou, že hlavní katedrála v Reykjavíku a její menší bratr  kostel v Akureyri byly inspirovány právě čedičovými mnohostěny Černého vodopádu.

Když jsme se vynadívali, vydali jsme se dál k vrcholu Kristínartindar, když tu nás v půli kopce na vyhlídce zvané Sjónarnípa zastavil provaz přes pěšinu s cedulí sdělující, že cesta nahoru je uzavřená kvůli sněhu a špatnému počasí. To se nám na Islandu stalo poprvé, ale ne naposledy. Léto holt letos přišlo pozdě a bylo studené, takže v tuto roční dobu běžně otevřené trasy byly stále na mnoha místech nepřístupné. Nicméně i tak byl z vyhlídky krásný rozhled do širého kraje, s nekonečnou bledě zářící stěnou Vatnajökulu po jedné straně, přes tenkou linku moře na obzoru, lávovou pustinu a ledovec na druhé straně údolí. Na straně nad Vatnajökullem se už ale začínala zvedat hradba šedých mraků, takže jsem si říkala, že je dobře, že nelezeme až na Kristínartindar, protože v mlze či dešti bych si tento výstup opravdu radši odpustila…

IMG_1906

Otočili jsme se tedy východním směrem a místo toho, abychom lezli na vrchol  hory, pustili jsme se hlubokého  a širokého údolí, které mezi jednotlivými ledovcovými splazy, opouštějícími hlavní Vatnajökull, vytvořila obrovská krajinu přetvářející síla ledu, vody, větru a kamení.

Sestupovali jsme z úbočí Kristínartindar nádherným březovým lesem rostoucím na jeho svazích v nižší výšce. Na tomto místě mi, prosím, dovolte malou odbočku stran islandských lesů. Je to totiž tak. Na ostrově nejsou skoro žádné stromy, protože původní břízy kdysi Vikingové vytěžili a použili na stavbu lodí. Půda pak mnohem rychleji podléhala erozi způsobené prudkými a stálými větry, a žádným stromům se na ní nedařilo. Za posledních dvacet let ale různé ekologické organizace bojují za znovuzalesnění Islandu a vysazují spoustu mrňavých zakrslých odolných stromků, které sahají do výše maximálně dvou metrů. Těmito lesy se pak Islanďané nadšeně procházejí a bez ohledu na to, že jim hlavy vyčuhují z korun stromů, v nábožném vytržení sledují, jak roste listí.

Březový porost ve Skaftafellu je původní a je to velká vzácnost. Na jaře a v létě tu rozkvétá spousta barevných květin, potůčky zurčí na každém kroku a čmeláci pracují ostošest, aby za ty dva měsíce tepla všechno stihli. My jsme si naopak udělali pauzu a pod přicházejícími deštovými mraky jsme posvačili slavného islandského lososa, a to nedaleko vodopádu, který jsem pojmenovala Luukubafoss. Jelikož měl na výšku asi metr a půl, nedělám si starost, že by se někdo jiný obtěžoval pokusem o jeho pojmenování, takže si na tomto jméně trvám.

IMG_1909

Po hodině jsme slezli až na dno údolí a po jeho pravém okraji jsme se vydali do vnitrozemí, k ledovci Morsárjökull. To už začínalo drobně poprchávat a foukal silný vítr. Postupně jsme tedy zase nabalili všechny vstvy na sebe a blahořečili si, že se zrovna nenacházíme nahoře na Kristínartindaru. Cesta přes valounky, které po sobě nechává jak postupující ledovec, tak řeka z něj vyvěrající, byla celkem náročná. Dalších osm kilometrů cesty jsme si krátili hrou „Vidím!“ zaměřenou na vodopády, kterých z okolních hor padalo nepočítaně.

Nakonec jsme se dostali až k čelu Morsárjökullu, který se malebně vypínal nad ledovcovou lagunou s plujícími krami.

IMG_1921

Tady Kuba uvařil jelení guláš (i když se vzhledem k pachuti domnívám, že víc než jelena obsahoval starou kozu), chvíli jsme se dívali na ledovec a pak se vrátili stejnou cestou zpět. Po visutém mostě jsme přešli řeku Mórsá, která mě zaujala tím, jak se najednou objevila. Z laguny totiž vyvěrají drobné potůčky, a ty,  stejně jako voda z vodopádů po stranách údolí, zamíří mezi kameny lávového pole. A najednou zmizí v zemi. Chvíli jdete podél potoka a najednou potok není. Vsákne se do země. A o kus dál je z této vody velká řeka, která bývala před deseti lety ještě větší, než v důsledku zemětřesení změnila tok. Proto je most, co přez ní vede, lehce naddimenzovaný.

Cesta zpět do tábora byla celkem fádní, kilometry a kilometry šedivé kamenité pláže a písku, ozvláštněné z jedné strany pohledem na ledovec v dálce a z druhé na březový les. Tu a tam ležely kamínky jiných barev – růžové, fialové, do zelena, žluté. A díky tomu, že jsem se po cestě nudila, přišla jsem na Teorii puklého kamene.

Je to totiž zvláštní – všude na Islandu lze uprostřed všech těch kamenů najít některé, které jsou zajímavě puklé. A nejen jednou, ale třeba na několikrát, takže vypadají jako naplátkované. A buďto ty kousky drží ještě pohromadě a těsně u sebe, nebo se válejí tak, že je vidět, že ještě nedávno tvořily jeden kámen. Myslím si, že to vzniká takhle: kámen, který už tisíce let leží s myriádou těch ostatních na dně údolí, se nudí. Nemá co dělat, jenom leží. Občas zaprší, občas zasněží, či v dálce vybuchne sopka. Ale to nemá na kámen vliv. Žádní známí se nezastaví na pokec, stále v přítomnosti těch stejných sousedních nudných šedých kamenů po celá staletí. Prostě nuda. A nudí se tak hrozně, tak strašně, že to nejde vydržet. Ta nuda je šílená, ubíjející a jednotvárná. A jednoho dne to kámen prostě nevydrží ………….a přepětím ze samé nudy se rozskočí! Kuba má jinou teorii, a totiž že takto se kameny množí – dělením. Nechávám laskavé čtenářstvo, aby zvážilo, čí teorie je lepší (tato teorie je má, protože je moje a tudíž ji vlastním – děkuji, Monty Pythoni), můžete debatovat v komentářích.

Ale vraťme se k našemu treku. Po dvaceti kilometrech jsme doklopýtali do stanu, vysprchovali se – POZOR, při sprchování je dobré věnovat svou pozornost počítadlu, které ukazuje, kolik času ze tří zaplacených minut vám zbývá!, takže ne abyste si namydlili břicho a zjistili, že šlus, jak se stalo jednomu nejmenovanému členovi výpravy (a já jsem to nebyla) – a šli jsme spát. Ráno nás totiž čekal jeden dlouhý přesun na sever ostrova, ale s mnoha zajímavými zastaveními. Počkejte si na příští post 🙂 .

IMG_1920

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Island se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s