Na začátku října jsme s kamarádkou Vlaďkou vyrazily na dámskou poznávací jízdu. Málaga, Španělsko, moře, památky, juchůůůůůůůůůůůů! Vyspat se do devíti! Juchůůůůůůůůů!! Salsa, bellota, Alhambra? Juchuchůůůůůůůůůůů!!!

Přiletěly jsme odpoledne, ubytovaly se v bezva hotelu v naprostém srdci města, a hned se vydaly na průzkumy. Zjistily jsme, že památky máme hned u bydlení, že si před mobil můžeme na poslední chvíli na neděli zarezervovat prohlídku Alhambry i koupit lístky na autobus, že si můžeme dopřát belloty, co hrdlo ráčí, a že se budeme mít dobře.

No, je to prostě tak, že na cestování je strašně důležitý parťák. Já cestuju ráda sama, ale když se mi poštěstí jet s někým, s kým si sednu a rozumím, je to báječný. Například Kubu mám proto, že jsme na cestách zjistili, že nám to spolu hrozně všechno jde. No a s Vlaďkou se známe už roky, doplňujeme se navzájem strašlivýma historkama ze zaměstnání, ona je ochotná se mnou jít na salsu, ač netancuje, a navíc jí nevadí chodit po pamatkách. Dokonce i na flamenco jsem jí zavlekla a neprotestovala. Tak se pozná pravý přítel…

Málaga leží na břehu mořském, je to velké turistické letovisko s nádhernou nově zrekonstruovanou pobřežní promenádou plnou obchodů a restaurací, a jeho městská pláž zvaná Malagueta začíná jen pár kroků od konce promenády, za historickým městským centrem. Pod bílým majákem a dohledem paneláků, mohou se místní i turisté kdykoliv vyložit na slunce a užívat si atmosféry a zdravého vzduchu. Panečku, to je město podle mého gusta!

Tak to nějak po sobě čtu, a říkám si, že bych měla začít šetřit vykřičníky. Jenže ono mi to nedá. Uprostřed toho zimního marastu vidím, jak nádherně jsme se měly, vzpomínám na teplo, na procházku po písku, grilovanou rybu na pláži, a vykřičníky se mi sypou do klávesnice z rukávu tak nějak samy.

Hodně se nám líbilo molo nasypané z obrovských betonových krychlí o hraně přes dva metry. Došly jsme po něm až na konec, kde ale nebylo nic, než soukromá marína. Tak jsme se otočily a šly zpět na pláž.

Kdo sleduje můj FB, většinu těchto fotek už viděl, protože jsem je průběžně sdílela. Neměla jsem s sebou foťák, takže omluvte, prosím, kvalitu obrazu, jsou to všechno mobilovky. Nicméně si myslím, že některé stojí za to.

Třeba tahle noční fotka stěny katedrály. O té budu psát víc někdy příště, ale chci pro zájemce podotknout, že takhle z boku přímo pod ní se dá krásně navečeřet.

Večerní procházka městem vůbec stojí za to. Velká část je tvořena pěší zónou a doprava je svedena do podzemí. Samozřejmě si uvědomuji, že centrum Málagy je v podstatě turistickou rezervací a skanzenem, vyšperkovaným, super čistým a potěmkinovsky upraveným, ale kouzlo se mu upřít nedá.

Například tohle krásně a nevtíravě osvětlené starořímské divadlo. Jinde by zářilo oranžovou, barvy by byly syté a světla výrazná. V Málaze ne. Velmi vkusně nasvícené schody (někdy se tam pořádají živá představení), na pozadí maurských hradeb pevnosti Alcazaba nahoře na kopci. Krásné a vzdušné. Do toho nádherně vodí cypřiše a davy turistů se tak nějak vypaří. Jste tu vy a minulost. Jo, cestování mi dává hodně. A tyhle momenty jsou z těch nejkrásnějších.

Ruiny římského divadla jsou nejstarší památkou Málagy a jedinou antickou památkou ve městě, co přežila nálety za druhé světové války. A historie toho, proč je přežily, je skvělá. On totiž o nich nikdo v době druhé světové války nevěděl! Andalusie na velké římské divadlo zcela zapomněla a znovuobjevila ho až v roce 1951, když se město chystalo rekonstruovat něco jako tamní kulturák. Ten byl nakonec zcela stržen a na uvolněném prostranství proběhly rozsáhlé vykopávky, jenž vydaly divadlo znovu světu a světlu.

Nejen historií živ je však člověk, zejména turista, a proto má malaga krásnou třžnici z druhé poloviny devatenáctého století, El Mercado de Atarazanas. Zrekonstruovaná do posledního detailu, plná maličkých stánků o tisíci chutích a vůních, to se nedá nedoporučit. Rozhodně zkuste: bellotu, čersvé džusy, ovoce, sýry. A jestli máte kuchyň, tak čerstvé ryby nebo domácí polotovary. Naprosto kvalitní hamburgery, špízy, předpřipravená jídla od řezníků, to je moje představa vyvážené pseudodomácí stravy bez zbytečné námahy. A chci to tady u nás!

Proto taky v centru nenajede žádný supermarket. Pěkně na tržnici, pak vedle do pekárny a cukrárny, a u místních si postavit a obstarat celé menu pro třicet lidí.

Poslední věc, co tu dnes uvidíte, je toto video. Nešly jsme do turistických restaurací  s flamencovým vystoupením, kterých je po celém Španělsku jak hub po dešti, ale našla jsem vstupenky na představení v Interaktivním muzeu hudby. Kromě skvělé výstavy, kde si lze vyzkoušet spoustu hudebních nástrojů, tu pořádají výborná vystoupení kytaristy, zpěvačky a tanečnice. Mohu rozhodně doporučit, byli skvělí!

A na konci tohoto povšechného postu o Málaze ještě tip pro milovníky nevšední módy: obchod Bimba y Lola. Jděte do toho!