od Luu:

Tohle je můj poslední příspěvek z cesty do Střední Ameriky, neboť zítra brzo ráno nasedáme do letadla a míříme domů.

Zatím vám jenom v krátkosti vylíčím, jak jsem se vrátila z Panamy, a co jsem ještě viděla v Karibiku i na severu Kostariky.

Poté, co jsme s Luisou můj poslední večer v Bocas strávili pařbou do brzkých ranních hodin, jsem se po necelých dvou hodinách spánku ráno vypotácela se sbalenými věcmi směrem přístav. Počasí se zase ukázalo být solidním, protože ještě když jsem v pět vstávala, pršelo jako z konve, ale když jsem vycházela z hostelu, už svítilo sluníčko a nad celým ostrovem se táhla nádherná duha (opravdu prima rozloučení).

Vylezla jsem z hostelu a naproti mně jde po ulici sup. Nekecám. Sup, co vypadá trochu jako krocan, je mi tak skoro k pasu, dlouhé silné hony, na kterých běhá jako pštros, a skoro nelétá. Tak jsem si pomyslela, že asi ještě spím, protože nikdo z kolemjdoucích si ho nevšímal. Myslela jsem si, že jsem jediná, kdo ten zjev vidí. Pak jsem ale zašla hlouběji do městečka, a zjistila jsem, že místní supa ignorovali prostě proto, že jim prostě nepřijde divný. Pštroso-krocano-supů bylo totiž po celém městě jak nasypáno, taková poklízecí četa, která čistila ulice po nočním hýření turistů.

Nasedla jsem do taxi-boatu a vracela se zpět na hranice s Kostarikou. I tentokrát jsem po vystání určité fronty musela přejít ten šílený viklající se most visící nad řekou, přičemž tentokrát byl můj zážitek posílen tím, že jsem musela přes díry mezi prkny skákat větší rychlostí, neboť těsně za mnou přejížděl most obří truck, který na mě mohutně troubil, ať pohnu.

Co vám budu vykládat, přežila jsem to, i když jenom o kousek. Když jsem přeskotačila na kostarickou stranu řeky, viděla jsem akorát zadní dveře autobusu, který mi právě ujel. Nezbylo než počkat na místní prašné cestě další hodinu, a teprve pak se vydat do městečka Puerto Viejo.

Po dvou hodinách v autobuse jsem se celá zaprášená ocitla uprostřed takové větší verze rastafariánské vesničky Cahuita. Všude karibská černošská populace, reggae, surfaři, palmy a slunce. Zapadla jsem do prvního ucházející hotelu při cestě (po třech nocích na ubytovně v Boccas, kde jsem za 4 dolary na noc spala na pokoji s třema chlapama, jsem se rozhodla, že si ten luxus vlastní koupelny zasloužím), načež jsem upadla na dvě hodiny do postele, ukolébaná hučením moře, které jsem měla hned pod okny.

Odpoledne jsem prošla celé městečko, nakoupila děsně moc dárků (se opakuju, žejo….no, pravda je, že nevím, jak to všechno dovezu zpátky), pro sebe jsem si koupila naprosto pošahaný bílý kalhoty, který se tady běžně nosí, ale Prahu z toho asi klepne…Jo a abych nezapomněla, tak jsem si koupila i hamak….

No a druhý den ráno jsem se vydala projít se po pláži, hnána touhou naposledy vidět moře, a taky spatřit nejslavnější surfařskou vlnu Střední Ameriky, která se jmenuje Salsa Brava. Puerto Viejo je totiž kostarický surfařský ráj, takže jsou tady k vidění osvalení opálení mladíci z celého světa;)

Prošla jsem se řadou pláží s obrovskými modrými vlnami, žlutým pískem, do tmava opálenými surfaři, dvěma mangrovovými řekami, které tečou asi čtyři metry od pláže – nekecám, když jsem ten sluncem rozpálený pruh písku přebíhala, šeredně jsem si popálila chodidla; kokosovými palmami a korálovými útesy, na hodinu jsem se natáhla pod palmou, a pak jsem se zase vrátila zpátky do hotelu, vyzvedla si věci a vrátila se do SJ. Ach jo, brouzdání ve vodě tak teplé, že ani nevíte, že v ní jdete, mi bude opravdu chybět.

Do San Jose jsem dojela pozdě večer a musím říct, že jízdu nelegálním taxíkem v takto bezpečném městě si pro příště rozhodně odpustím….

Dneska ráno jsem se sbalila, abych se nemusela koukat na Martiny ksichty, neboť mezi námi před mým odjezdem na jih došlo k poměrně prudké výměně názorů, a vyjela jsem na poslední výlet do Cartaga, města na náhorní plošině ležící nedaleko San Jose. Jsou tu ruiny katedrály, kterou místní pořád přebudovávali po jednotlivých zemětřeseních, až jim nakonec při tom posledním spadla úplně…Takže nechali obvodové zdi a uprostřed nich je krásná zahrada (ale zamčená). Taky je tu krásná nová bazilika, která je částečně kamenná a částečně dřevěná. Ještě jsem obhlídla botanickou zahradu a pomalu to otočím zpátky do SJ.

Doufám, že se vám blog líbil, a že se s vámi v pořádku setkám doma.

Luu