Již  jsem zveřejnila svůj náhled na čínojídlo, čínooblékání a nyní přichází na řadu mozaika drobných pobavení i podivení, ke kterým přijde Středoevropan v Číně velmi snadno – na světě je přeci tolik divnověcí;)

PODIVNOSTI:

• ČÍŇANŮ JE MNOHO: je to pravda. Myslím, že taková věc překvapí většinu lidí, kteří přijedou do Číny z Evropy a

  

  nikoliv třeba z Kalkaty. Jelikož podle sčítání čínolidu z června 2006 bylo Číňanů 1. 313 .973. 713, nepochybuji o tom, že dnes jich bude ještě víc. V praxi se to projevuje velikostí měst, nacpaností ulic, množstvím všemožných dopravních prostředků a vůbec tím, že kdekoliv se rozhlédnete, uvidíte nepřeberné množství malých lidí;)  Nejlepší bude ukázat to na následujícím výčtu: Peking (hlavní město) má 17.000.000 obyvatel a je velké jako Belgie. Shanghai (největší město) má 20.000.000 obyvatel a je o půlku větší než Peking (a tedy o půlku větší než Belgie). Náš průvodce se mezi řečí zmínil, že je z takového malého městečka, které má jenom 4.000.000 obyvatel, a tudíž není prakticky o čem mluvit, prostě je to taková víska blízko Shanghaje….Dochází vám ta velikost? Umíte si představit praktický život ve městě, které je tak velké, že se v něm používá zcela jiná terminologie pro popis vzdáleností (chvilka taxíkem = hodina jízdy; trvá to trošku déle = pojedeme dvě a půl hodiny; no, je to na druhém konci města = nejezděte tam, strávíte den na cestě)?

• ČÍŇANÉ NECHTĚJÍ VYPADAT JAKO ČÍŇANÉ: už jsem o tom psala dříve – čínolidé, zejména ti mladí, adorují západní styl, napodobují ho nejen oblečením a stylem života, ale také tím, že se nechávají přeoperovávat. Nejoblíbenějšími praktikami jsou bělení kůže, zužování nosů a zvětšování koutků očí. Pro bohaté manažery taktéž připadá v úvahu prodlužování kostí v nohách (aby nebyli výškou diskriminováni oproti zahraničním vysokým manažerům). Přeoperované ženy i muži jsou v kariéře úspěšnější a u některých je to prakticky záruka k dobrému místu a profesnímu postupu.

• ČÍŇANÉ NEPOUŽÍVAJÍ MOC MIMIKY, ZATO NA SEBE ŘVOU: je to tak, neusmívají se, nemračí, nedělají obličeje, nepoulí oči, moc mimických svalů při komunikaci nepoužívají – s výjimkou toho, že se smějí tomu, jak se nemůžu nacpat do sukně…..Ale zato hulákají. Vypadá to asi tak, že se v klidu procházíte řekněme po buddhistické památce, jeskyních Longmen, a najednou se za vámi strhne mela. Někdo v čínštině huláká na někoho jiného, dikci i intonaci má  jako když manželka ječí na manžela něco v tom smyslu „…a já sem ti říkala, říkala, že jestli si ještě jenou přivedeš domů toho svýho Frantu z hospody, tak najdeš kufry za dveřma!!!!!!“ S hrůzou v srdci se otočíte a očekáváte vzájemně se rdousící dvojici, avšak nikoliv. Za vámi stojí spořádaná skupinka turistů, kterým průvodkyně vypráví o tom, že tvář osmnáctimetrového Buddhy byla vytesána podle tváře císařovny Wu Zetian, a proto je taková pěkná, smířená a pokojná.

• V ČÍNĚ SE NEDÁ DÝCHAT: tedy alespoň ve východní části, v okolí velkých měst. Kombinace velkoměst, továren, dopravy a splodin je pekelná. Většinu roku halí tuto část Číny žlutavý páchnoucí smog, přes který nedohlédnete na druhou stranu ulice (nedělám si legraci, v Luoyangu jsem opravdu neviděla domy na druhé straně náměstí). Uprostřed žlutavé dusící mlhy pak stojí v blízkosti sedmiproudých silnic každé ráno a večer skupinky čínolidí, kteří cvičí a tančí venku na vzduchu pro zdraví. A našinec trpící astmatem, kterému teče ze všech obličejových otvorů, marně bojující proti oteklému krku svými antihistaminiky, jen tiše trpí a nevěří svým očím (no, on stejně pro tu opuchlost moc nevidí).  Je smutnou pravdou, že za dva týdny jsme zažili jen dva dny bez smogu a z toho jen jeden den modré oblohy.

  (foto vily na sto metrů u řeky Yi)

• ČÍŇANÉ OPRAVDU NOSÍ OBLIČEJOVÉ ROUŠKY, a to zcela běžně – v autobuse, na ulici, na nádraží, v opeře. Není to však kvůli tomu, aby se nenakazili, ale proto, aby oni nenakazili někoho jiného. V podstatě tuto zkušenost řadím do podivností jenom proto, že u nás nejsme na roušky zvyklí, i když samotná myšlenka se mi zamlouvá. Stačí si vzpomenout, kolikrát jsem se nakazila, když na mne někdo frknul v metru či v kanceláři (viď, Ondřeji?!). Je jasné, že u Číňanů má takovéto jednání jasné opodstatnění – pokud by nějaká epidemie zasáhla mnohamilionové město, byla by to superepidemie, které by se jen těžko dalo ubránit.

• ČÍŇANÉ HULÍ JAKO FABRIKY: kouření je asi národní sport, kterému holdují čínomuži (rozhodně víc než čínoženy) v neuvěřitelné míře. V praxi to znamená, že z městského smogu vlezete do pětihvězdičkové zahulené restaurace, kde není vidět na jídlo, či jedete deset hodin vlakem a máte pocit, že sedíte uprostřed popelníku. Pro militantní nekuřáky je proto Čína naprosto nevhodná země. To bylo moje velké zklamání.

• ČÍŇANÉ POROUČÍ VĚTRU A DEŠTI: tato poznámka souvisí s výše popisovaným smogem. V rámci oslav šedesátého výročí supr príma úžasného komunistického režimu využili Číňané svých zkušeností z Olympiády a dva týdny před dnem D zakázali v Pekingu jezdit autům a všemu, co má motor, vypnuli okolostojící a okolofunící fabriky a navíc intenzivně ostřelovali mraky  zdraví zcela jistě neškodnými chemikáliemi, způsobujícími, že mraky se vypršely na úrodná pole za městem a nikoliv na Náměstí nebeského klidu (což bude mít určitě za následek něco jako dvouhlavé mrkve nebo stepující bambus).

  (Náměstí za mé návštěvy, níže náměstí o dva týdny později)

• ČÍNSKÝ KOMUNISMUS: na první pohled prostě nepoznáte. Tahle maximálně rozvíjející se ekonomika vypadá neuvěřitelně. Auta, mrakodrapy, fastfoody, nejrychlejší vlak světa, značkové věci (pravé i levé), obchoďáky s tak neuvěřitelným výběrem, že  vedle nich naše Teskohyperdelvity vypadají jak koloniál z Horní Dolní,… Ovšem je tam, uvnitř a napevno: propagandistické plakáty, Mao na každém rohu, cenzurovaný internet. A slova naší průvodkyně: “Co dělat, když se ztratíte a nikdo vám neumí pomoci? Hodně nahlas zakřičte FREE TIBET!!! A hned se seběhne deset tajných, kteří se o vás určitě postarají…”

• STRAKY HADR: neuvěřitelnou skutečností je, že po 5 tisicích letech kultury, která úpěnlivě dbala na libozvuk, soulad, jemnost, lehkost, krásu, křehkost a eleganci, dnešní čínolidi milují křiklavé umělohmotné vázy, fontánky, svítící obrázky, tančící a kvičící hračky, flitry pošité velegumičky do vlasů, absolutně nevkusné obří šperky z umělých perel zvíci holubího vejce a umělé květiny. Je to samozřejmě důsledek Maovy kulturní revoluce, která dokázala za pouhé dva roky absolutně zničit v lidech veškerý cit pro vznešenost a eleganci,  a tak současní Číňané namísto kaligrafie a obrazů – krajinek vyráběných z leštěných plátků přírodního štípaného kamene považují za vrchol krásy a elegance modře svítícího PVC slona, stojícího v mlžné fontánce nad otáčejícími se kuličkami barevného skla, převalujícími se ve vodě…..

VTIPNOSTI:

• ANGLIČTINA: snaží se, fakt se snaží. Bohužel, Číňané neumí vyslovovat určité kombinace souhlásek a samohlásek, takže z číslovky six se stane něco jako „sg-zst“, z kuřete (chicken) je pak náhle „čngin“ a z Coly se stane „Kuk-a“. Mne osobně ale nejvíc pobavily místní nápisy. Ve snaze vyjít vstříc turistům se skví mnoho cedulí jak na ulici, tak třeba v hotelích, angličtinou. Ale takovou zajímavě čínskou. Tak například ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Shanghaji jsem nalezla v koupelně následující cedulku: „V rámci ochrany přírody se snažíme omezovat zbytečné praní prádla. Pokud chcete, abychom vaši věž vyprali, hoďte ji pod umyvadlo. Pokud svou věž chcete ještě používat, pověšte si ji na věšák“. (Ano, angličtináři pochopili záměnu slova „towel/ručník“ se slovem „tower/věž“. Ještě vtipnější je ovšem rozdělení všech čínských odpadkových košů v chrámech a na významných ulicích na  nádoby „na anorganický odpad“ a na nádoby „na orgány“ (záměna „organic/organs“).

  

• FEJKY: chcete oblek od Armaniho za 1500 korun, hodinky Gucci za 40 korun či kabelku Marc Jacobs za 200? Není problém. Jenom si to musíte vyhádat. Prodejci nabízí Rolexky kolemjdoucím za 100 dolarů. To je běžná cena pro nesmlouvajícího turistu. Smlouvající turista se usměje a řekne, 20 juanů (juan je 2,8 korun). Turista jde dál. Prodejce běží za turistou a slevuje na 100 juanů. Turista ucedí koutkem úst, že 20 juanů a hele, takhle vypadají pravé hodinky (a ukáže si na ruku, kde má fejky koupené včerejšího dne). Prodejce opět zlevní, tentokrát na padesát juanů. Turista mlčí a odchází rychlým krokem. Prodejce chvíli vyčkává a pak se rozeběhne s výkřikem, jojo, pane, tak za 20. Turista koupí patery hodinky, z nichž jedny přestanou jít po roce, druhé po dvou měsících a zbylé hodinky mají, jak se později ukáže, pouze namalovaný ciferník včetně ručiček.

• CHODNÍKOVÁ KALIGRAFIE: staří a chudí lidé, nemající na drahý papír, inkoust a speciální štětce, to nevzdávají. Kaligrafii je nutno procvičovat, tak proč ne na chodníku? Proč nemalovat vodou a sledovat, jak krásně vyvedené znaky pomalu usychají a mizí? Je to krásné, ale zároveň smutné, dívat se na tu dočasnou nádheru….Ovšem, proč by pán s přístrojem na vodní kaligrafii nemohl namalovat můj portrét?

  (to brýlaté není Lennon, ale já osobně)

• NÁZVY:  čínština je neuvěřitelně složitý jazyk, založený na intonaci a výslovnosti jednotlivých slabik – každá slabika může znamenat několik desítek slov, podle toho, jakým způsobem je pronesena. Krátký čínský název o třech slabikách tak po přeložení může znít jako „Zahrada klidu a rozjímání založená prostým úředníkem, majícím touhu udělat radost svým rodičům“. Takovéto názvy Číňané přenášejí i do angličtiny, takže na letištích a nádražích se můžete setkat s „Místem horké vody a ohřevu“ (tedy místem, kde si můžete uvařit vodu a zalít si s ní všudypřítomné instantní nudle), v hotelech mají „Patro pro krásu těla, fyzickou kondici a krásu“ (fitness) a ve vlacích mají „oddělení měkkých a tvrdých sedadel“. Krasomalba čínského jazyka je očividně nepřevoditelná do češtiny;)

• MAO A KFC: když už byla výše řeč o prolnutí komunismu (tedy nikoliv socialismu) a tvrdého kapitalismu, nedá mi to, abych sem nedala fotku, kterou jsem cvakla z autobusu na nádraží v Luoyangu:

A až si vzpomenu na další, přidám je sem….. Poslužte si komentáři!