Mexická historie a my

Ahoj všichni, včera jsem nemohla nic napsat, anžto v hotelu nastal totální výpadek internetu, takže to jdu rychle dohnat.

Včera jsme se probrali asi v šest ráno, žaludky spokojené, pouliční stravu skvěle zvládající.

Hnali jsme se, abychom toho stihli co nejvíc, takže jsme vyrazili brzo a objevovali zdejší systém metra. Je to velmi levný dopravní prostředek (cca 5 Kč jízda), se kterým se dá dojet všude. Nakonec jsme našli cestu na stanici Chapultepec, odkud jsme se dostali do obrovského městského parku stejného jména, kde se nachází spousta muzeí a zábavy. Naším cílem bylo Národní muzeum antropologie, jedno z nejvýznamnějších světových muzeí, které vlastní obrovskou sbírku artefaktů všech mezoamerických kultur. Prošli jsme si všechny místnosti, od Teotihuacanu, přes Mexiky, Olméky, Mixtéky, Maye, Toltéky a tak dále. Bylo zajímavé sledovat, jak se jednotlivé kultury lišily, co která od ostatních přijímala, a jak se prezentovaly v sochařství, běžném životě i stavitelství.

Nejvíc se nám líbili Olmékové, kteří měli sochy takřka ladných tvarů, žádné krvaviny. Zato Mexikové, to byli pěkní krvelačníci. Každá druhá socha má v zádech díru, kam se vkládala vytrhaná lidská srdce, většina ze zobrazovaných božstev také v pařátech svírá ten který z lidských orgánů, někdy si na nich i pochutnává. Prohlédli jsme si podrobně i známý aztécký kalendář, kde si můžete povšimnout ústředního boha (myslím, že to byl Quetzalcoatl…..a nebo taky Tlalok, oni se mi někdy tak trošku pletou), anžto drží v každé ruce lidské srdce, okolo něj jsou různé elementy světa, které je třeba taktéž udržovat v rovnováze omýváním lidskou krví, a okolo jsou obrázky jednotlivých dnů a měsíců, které je potřeba odpočítávat pro změnu lidskými obětmi. Je vidět, že Aztékové byli velmi přátelský národ…..

Venku okolo muzea je umístěno několik věrných kopií různých prekolumbovských staveb, které, jak doufám, uvidíme v reálu. Celá prohlídka nám zabrala asi pět hodin a byla dost vyčerpávající na mozek, oči i nohy.

Po výlezu z muzea se Marian stal hvězdou školního projektu, když s ním dva studenti natočili video o tom, co ví o Mexiku, jeho kuchyni, jak se mu tu líbí, a zejména, jestli se do Mexika ještě někdy vrátí.

Vlezli jsme zpátky do metra, dvakrát přesedli, nasedli na příměstský vlak, a další hodinu jsme jeli do Xochimilca. To je jediným pozůstatkem původních kanálů, z doby, kdy k městu dorazil conquistador Cortez. Celé D.F. totiž bylo v době Aztéků postaveno na ostrově, protkáno kanály a následně rozšiřováno o plovoucí ostrovy z rákosí, vše uprostřed obrovského mělkého jezera.

Xochimilco je oblíbenou víkendovou atrakcí obyvatel D.F. i turistů. My jsme sem dorazili ve všední den, ale i tak bylo možné pronajmout si ozdobnou loďku, nechat se provést kanály (co ve skutečnosti nejsou vykopané kanály v zemi, ale původní jezero mezi dnes již pevně ukotvenými plovoucími ostrovy), poslechnout si mariachi plavící se okolo, či si koupit burritos od babky, co statečně pádlovala podél naší lodi. Je to však velmi drahá turistická atrakce, proto jsme usmlouvali projížďku na pouhých 45 minut. I tak to ale pro představu o tom, jak muselo město dříve vypadat, stačilo.

Večer jsme se vrátili opět do D.F. a objevili jsme naprosto úžasné stánky s jídlem. V jednom z nich prodává taková milá babička, uvaří vám na grilu všechno, na co si vzpomenete, je to levné a hrooozně dobré. Marian se navečeřel za 40 korun a já za 30. Je nám dneska výborně, takže za chvíli míříme za babčou znova, už nás před hodinou zdravila, když jsme se okolo ní vraceli z dnešního výletu.

Ještě se ve zkratce zmíním o tom, že náš hotel je nakřivo. Je celý do kopce, podlaha i stůl jsou nakřivo tak, že se po nich kutálí lahve, když jdu od koupelny k posteli, musím vynakládat víc síly, než když jdu nazpátek. Docela to člověku narušuje pocit rovnováhy a první noc jsme si pořád mysleli, že to je ten jet lag a nadmořská výška. A ono ne. Akorát nevíme, jestli je to místní stavitelský šlendrián nebo důsledek mohutného zemětřesení, které v osmdesátých letech otřáslo většinou Alamedy a dost domů popadalo a velká část z nich zůstala tak trošku pokroucená. Ptát se na recepci radši nechceme, neboť se sem hodláme vrátit na poslední dvě noci před odletem, tak aby nás tu stále měli rádi.

 

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Mexiko se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Mexická historie a my

  1. nerozlobte si Tlaloka napsal:

    Zdravím cestovatele!!!!

    Je to paráda,s vaší cestou vzpomínám na svou nejhezčí dovolenou a zároveń si uvědomuji, co jsem při ní nestihla. mamu

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s