Teotihuacan – dostaly nás pyramidy

Dneska ráno jsme se vyhrabali z postelí v šest, ještě za tmy jsme vyběhli do malé pekárny, kde mají prima systém (chodíte s tácem mezi regály s asi 80 druhy čerstvého pečiva, nabíráte si kleštěmi, pak je vám vše spočítáno, napytlíkováno a vy zaplatíte), nakoupili jsme snídani a dojeli na okraj města. Tam jsme chytili rozhrkaný autobus k Teotihuacanu a asi hodinu a půl jsme se ploužili ven z města.

Teotihuacan je město založené neznámou kulturou okolo roku 600 BC, pyramidy byly postaveny na přelomu letopočtu a prvních několik století tato kultura mocensky, kulturně, obchodně, ekonomicky i duchovně dominovala všem ostatním kulturám v celé Mezoamerice. Dodnes se neví, jak se město původně jmenovalo, ani proč bylo náhle během jednoho století vypáleno a opuštěno. Už v době Aztéků, kteří mu dali jméno (Teotihuacan znamená „Město, kde se z lidí stali bohové“), byl Teotihuacan jen hromadou ruin a pyramidy byly zarostlé stromy a vypadaly prostě jako původní kopce. V době největší slávy žilo v Teotihuacanu až 20.000 obyvatel.

 

Vylezli jsme z autobusu a šokováni jsme hleděli na obří  Pyramidu slunce. Je veliká. Obří. Neuvěřitelná. Stupňovitá. Neuchopitelná. Prostě nádherná. Má 70 metrů a několik stupňů, a v dobách největší slávy města byla, stejně jako ostatní budovy, pomalovaná výraznými barvami. Na jejím vrcholu se prováděly oběti a nebyly určeny bohu Slunce, jak praví turistická tradice, ale pravděpodobně bohu Tlalokovi, bohu deště. Tak naznačují poslední výzkumy, které objevily v základně pyramidy a jejím geometrickém středu přírodní jeskyni vymletou vodou. Obětovali se samozřejmě lidé a převážně děti, jak nasvědčují dětské pohřby a také uskladněné svlečené lidské kůže v jeskyni.

Po vstupu na naleziště dojdete k rozhlehlému náměstí s malou pyramidou sloužící k uctívání opeřeného hada Quetzalcoatla i boha deště Tlaloka. Ten vypadá jako geometrická skládačka s brýlemi, jejíž podobizny jsou po celém Teotihuacanu.

Pak jsme vylezli na Pyramidu Slunce, což nebylo vůbec lehké vzhledem k počtu lidí, slunečnímu žáru, nedostatku kyslíku, závrati i jet lagu, stále přítomnému.

Nakonec jsme se vyškrábali až nahoru a obdivovali jsme výhled na dva kilometry dlouhou Cestu mrtvých, což je hlavní osa města, v podstatě spojená zahloubená náměstí s oltáři, široká 40 metrů a roubená malými stupňovitými stavbami, i na Pyramidu Měsíce.

Tedy, alespoň já jsem se kochala. Marian se zaobíral vytahováním trnů opuncie ze svých prstů poté, co ji i přes mé varování několikrát pohladil, neboť mi nevěřil, že její trny jsou malinké a téměř neviditelné. Přesvědčil se sám a nyní již nepochybuje…

Poté jsme vyšplhali i na Pyramidu Měsice, která je mnohem menší, než Pyramida Slunce, jenže stojí na kopečku, a tak vypadá, že jsou obě dvě stejně vysoké. Pyramida Měsíce má ale mnohem menší základnu a větší sklon stěn, takže je elegantnější a řekla bych, tak nějak uvěřitelnější, než druhá pyramida. Ta se svojí mohutností prostě vzpírá pochopení, koukali jsme na ní průběžně pořád znova a jenom jsme žasli, protože člověk na chvíli otočí hlavu a zapomene, jak je ta pyramida vlastně obrovská.

 

Nakonec jsme ještě prošli muzeum, ve kterém jsou odkryté lidské oběti a jejich rituální pohřby, a kde je také v originálních barvách zrekonstruovaný celý Teotihuacan. Jsme nadšení, oběma se nám naleziště moc líbilo.

Tlalok tě vidí:

Cestu nazpět nám zpestřil zpěvák hrající v autobuse na kytaru a flétnu pro obveselení cestujících a vydělání si na slušné jídlo, a poté policejní prohlídka autobusu, jestli nevezme zbraně nebo kokain. Ženy zůstaly v autobuse a musely ukazovat zavazadla a byly prohmatány policistkami, muži museli před autobus a prohledávali je policisté. Na Marianův kasr v kapse ani pásek s penězi pod trikem nepřišli, tak nevím, jak vlastně hledali. Ale bylo to poučné. Je tu spousta policejních hlídek a všude policisté, v metru, na ulicích, v muzeích. Asi vědí proč a přináší to výsledky, zatím se cítíme velmi bezpečně a doufáme, že to tak zůstane.

Teď se jdeme najíst a půjdeme dřív spát, ráno vyrazíme brzy, balíme všechny věci a odjíždíme na jih, nejprve do Puebla, kde chceme strávit jednu noc a poté do Oaxaky. Už se těším.

Mějte se pěkně a napište mi!

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Mexiko se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Teotihuacan – dostaly nás pyramidy

  1. dahna napsal:

    Ahoj cestovatelé, jsem ráda, že si to tam užíváte, musí to být nádhera. Já tady hnípu na chalupě a čumím do lesa, už je mi z toho šoufl.Opatrujte se, těším se na další zprávy. Dahna

    To se mi líbí

  2. Mapi napsal:

    Ahoj. Koukám, že si fakt užíváte a zcela nepokrytě závidím. Tady neustále prší a už toho mám plný chrup. Hltám všechna tvoje písmenka, musí to být zajímavé.
    Těším se na další povídání.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s