Vcera v pet rano nas Namal vyzvedl a sli jsme se podivat na ranni obrad do chramu Buddhova zubu v Kandy. Namal uvaril pro kazdeho z nas misku ryze s hrozinkami pro Buddhu a jeho mnichy a protahl nas dovnitr jen na jeden listek misto na dva – cizinci musi platit 1000 rupii. I kdyz prselo a byla tma jak v pytli, tak jsme se museli zout a projit k chramu, kde vyhravali na bubny a takovou tu pistalu krotitele kober a zpivali mantry. Vystali jsme frontu mezi poutniky a zboznymi buddhisty, abychom nasi ryzi mohli odevzdat mnichovi do okynka a pri te prilezitosti se asi na pet vterin podivat na zahaleny Buddhuv zub. Ten je vystavovan odhaleny jenom jednou rocne v ramci svatku Zubu, ktery se kona na prelomu cervence a srpna. Ac zli jazykove tvrdi, ze se nejedna o zub lidsky, ale asi hrosi, protoze meri pres 30 centimetru, je to nejposvatnejsi buddhisticka relikvie na ostrove a jako takove se ji dostava poct nejvyssich. Vyjede slavnostni pruvod slonu ozdobenych vanocnimi svetylky a prehozy a kolem metaji kozelce plivaci ohne.

No, vcera jsme jenom videli zahalenou nadobu na zub, ale take nas diky Namalovi pustili k Buddhovi ze stribra a z drahych kamenu, pak jsme si prosli kralovskou audiencni sin a taky muzeum posvatneho bileho slona Radzi, ktery se stal srilanskym narodnim symbolem a jako takovy byl po smrti obradne vycpan a vystaven.

Pak jsme upadli do jedenacti zase do posteli a kdyz jsme se vzbudili, sli jsme se najist a prohledli si kandyjske Narodni muzeum. To je plne neuveritelnych veci jako napriklad zlata koruna posledniho kandyjskeho krale ci stribrnych skrinek na poklady, vse narovnano v drevenych regalech jak v hokynarstvi, bez ladu a skladu a hlavne bez zabezpeceni. Taky nas zaujaly vodni hodiny. Je to neco jako recka klepsydra – misticka, ktera ma ve spodu dirku, se naplni vodou, ktera vytece presne za hodinu. Akorat, ze Sinhalci meli oproti nam den slozeny ze 60 hodin po 24 minutach 🙂 Pry se tento casovy system pouziva v buddhistickych chramech dodnes a stejne tak je vyuzivan pri sestavovani buddhistickych horoskopu.

Pak uz jsem se sesli s Helenou a Tomem, kteri dojeli z Trincomalee a prosli jsme si trznici. Pak nas Namal vzal na veceri k jeho sestre. Jeho mala neter nam zatancila, najedli jsme se, vyzkouseli jsme si svatebni sari a popovidali jsme si. My jsme potejeste pokecali na pokoji, rano jsme se po snidani s Namalem i Helenou a Tomem rozloucili a nasedli jsme na vlak do Nuwara Eliya.

A to byla chyba. Meli jsme jet autobusem, ktery by tu byl za tri hodiny. Misto toho se vlacek dychavicne plazil vysokymi stranemi pres pet hodin. To by jeste nebylo to nejhorsi, ale a) dnes zacali mistnim prazdniny, takze se vsichni presouvaji z mista na misto, b) nebyly listky do prvni tridy, tak jsme vzali druhou, ale bez mistenky…a ve vlaku byl pouze jeden vagon druhe tridy, az po strechu narvany francouzema s batozinou. No, tak na nas zbyla trida treti. A to byla dalsi chyba. Ta treti trida byla narvana tak, ze jsme celou dobu budto stali na spojnici dvou vagonu, ztimco se kolem nas prodirali lidi s  kosi na hlavach, miminy v naruci a krabicemi, pocitaci, taskami a batohy, nebo jsme stali na jedne noze v ulicce, kde se odehravalo totez.

Ja jsem chvili sedela, ale poustela jsem sednout omdlivajici babku a tehotnou muslimku. Ostatni spolucestujici se sice prekrasne buddisticky usmivali, ale ze by pomohli, to ne. Jak prijde na cestovani, jsou mistni jako zbesila zvirata bez mozku. Prorvat se, narvat se, sednout si, stoupnout si, bez ohledu na to, zda budou viset ze dveri vlaku (z kazdych dveri plandali minimalne dva chlapici na tyci), nebo zda nekoho kopnou do hlavy. Navic vubec nerespektuji osobni zony, takze jeden lezi na druhem, celou dobu se mne za rameno drzela nejaka pani, pan mi stal na noze a jedna muslimska babka proste prisla a sedla si mi na klin…. a tak jsme cestovali. Sice jsem z okna asi dvakrat videla krasne vyhledy na cajove plantaze a kolonialni vily, ale to jen do te doby, nez mi vyhled zakryl cizi zadek.

Bohuzel musim rici, ze tento cestovatelsky zazitek se radi na cestne misto v me  osobni Hitparade cestovnich pruseru a neprijemnosti hned za otravu jidlem v Kostarice a jizdu zahulenym vlakem s rvoucimi Cinany z Xianu.

No a kdyz jsme dojeli sem, do Nuwara Eliye, zjistili jsme, ze jsme v Anglii. Jsou tu male zahradky, domky, okrasne zahonky, zastrizene travniky a hlavne anglicke pocasi. Nuwara je nejvyse polozene mesto Sri Lanky, ve vysi 2100 meru, lezici pod nejvyssi horou ostrova. A dneska prisly po trech mesicich sucha monzuny. A s mohutnym destem a vetrem prichazi 100% vlhkost a pocit priserne zimy. Mame na sobe navlecene vsechno, co mame, a stejne to nepomaha. A leje, jako kdyz nad nami obratili rybnik. Takze z vyhledu nemame nic a tise mrzneme.

Modlim se za pekne pocasi, ale kdyz nebude, rano se asi sbalime a pojedeme pryc, do teplejsich nizsich  krajin.  A kdyz bude pekne, pojedeme se podivat na cajove plantaze a vodopady.

Tak nam drzte palce, at nezmrzneme!