Sloni zazitky z Pinnewaly

Vcera jsem si splnila davny detsky sen – jela jsem na slonovi!

Ale poporadku….

Rano nas opet Namal vyzvedl v pul devate i se snidanovym balickem od jeho maminky a pojedli jsme u reky na kameni. Dnes s nami jeli i mladi manzele z Izraele, a protoze Pinnewala je od Kandy celkem daleko, nejeli jsme tuk-tukem, ale vanem. Oproti vcerejsku byla snidane o to zajimavejsi, ze ze dna reky delnici dolovali pisek na stavbu domu. Rucne. Pekne se potopili, v dlanich vytahli pisek a dali ho do kose, cely kos s piskem o vaze minimalne 40 kilo si hodili na hlavu, vysplhali po mokre strani plne bahna apokryte mokrou travou a vynosili az nahoru k silnici. A znova…. Ja bych se a) utopila, b) zlomila by se mi hlava, c) prerazila bych se pri vystupu nahoru i bez kose….

Cestou k Pinnewale, coz je sloni utulek, sirotcinec a nemocnice v jednom, jsme projizdeli nadhernou kopcovitou krajinou kolem Kandy, pokrytou neuveritelne zelenou a bujnou vegetaci, s bajecnymi vyhledy do krajiny.

Nez jsme dojeli ke slonum, stavili jsme se jeste v Herbs and Spice gardens. To je ukazkova zahrada plna ruzneho koreni a lecivych bylin, sponzorovana vladou. Vyrabi ruzne masti, leky a oleje, vse prirodni, very natural, jak nam bylo zopakovano asi tricetkrat:) Takze konecne vim, jak vypada rostouci vanilka, skorice, santalovy strom, muskatovy kvet i orech, kardamon a spousta dalsich bylin. Skoro nic jsme si ale nekoupili, ac pro vladu, vse bylo predrazene. Nicmene, byla to velmi zabavna a poucna hodina.

Pak jsme se dostali do pujcovny slonu. Jenom jsme si koupili jizdenku a nechali si jizdu na potom, protoze jsme museli stihnout sloni krmeni a koupani v Pinnewale. Jeste ze tak, jizda na slonu byla zlatym hrebem dne.

Kdyz jsme dojeli do sloniho sirotcince, ukazalo se, ze Namal je muz mnoha profesi – mimo jine je take licencovanym pruvodcem po Pinnewale. Takze nam zaridil spoustu veci, jako pohled na divokeho, nedavno odchyceneho nebezpecneho slona, foceni se slonem temer zadarmo, doporucil nam vzit si s sebou banany, coz bylo prima, protoze jsme mohli krmit sloni mladata. A nejlepsi bylo, ze mne protlacil ke krmeni slonika mlikem.

Sloni sirotci jsou dvakrat denne krmeni z obrovske lahve teplym kravskym mlekem, a to tak, ze lahvicku dlouhou jak moje ruka slonik vycucne asi za pet vterin a hned chce dalsi. Dava se sedm lahvi kazdemu sluneti a na krmeni se prodavaji listky za 500 rupii. Ale krmic je Namaluv kamarad, tak jsem mohla dat osmou lahev a jenom za 200. Takze uz mam na krmicim cestovatelskem konte lamatko, velbloudatko a ted slonatko.

Pak jsme se sli podivat na nejstarsiho slona sirotcince, kteremu je 76 let a je slepy, pak na slona, co mu naslapna mina Tamilskych tygru utrhla jednu nohu, pak na pasouci se skupinky slonu, ale pak Namal prohlasil, ze je cas odejit a zabrat misto u reky, kam se pujdou sloni brzy koupat.

Po ceste jsme se jeste stavili ve vyrobne sloniho papiru – je to novy ekologicky produkt srilanskeho hospodarstvi, lakavy pro turisty. Sloni trus je z 90% vlaknina, takze je napadlo hezky vlakninu rovarit, zplacatet, ususit a vybelit. A tramtadadaaaa: Elephant Poop Paper je na svete!

Pred restauraci u reky jeste Marian zadovadel s krajtou a kobrou za 300 rupii, coz vypadalo hruzostrasne, ale protoze kobra nemela zuby, tak to bylo v podstate lazo plazo :), pak uz jsme si sli sednout. Namal mel pravdu. Zatimco jsme si vesele sedeli hned na okraji vyhlidky, okolo se zacali tisnit lide cekajici na prichod slonu.

Nakonec, kdyz uz na brehu stala hlava na hlave, prosel kolem majestatni sloni pruvod, velke a divoke slonice na zacatku, pak klidne a brezi s mladaty. Vsichni sloni vesli do siroke melke reky plne oblych skal, a tam se koupali. Pili vodu, prochazeli se…a asi dva nebo tri se rozhodli zadovadet si a s cakanim prchali pohanecum na druhy breh. Ti je honili s tycemi, ale sloni byli rychlejsi. Vypadalo to, ze se dost bavi. Mne se libilo jedno slune, ktere postavalo uprostred tunky, chobot ponoreny ve vode, a ocividne premyslelo, kam si tu vodu z chobotu naleje. Nemohlo se rozhodnout, tak stalo a koukalo. A vydrzelo mu to skoro celou dobu.

Koupani slonu trvalo asi hodinu a myslim, ze to je jeden z nejnezapomenutelnejsich zazitku meho zivota. Mame asi 300 fotek slonu, slonich usi, ocasu, slonich skupinek, a dokonce jednoho velmi dlouheho sloniho rozmnozovaciho organu. Muzete hadat, kdo tento obrazek vyfotil…

No a po Pinnewale jsme se sebrali vratili se zpet k jizde na slonum. Jak Izraelci tak my jsme dostali sloni damu, nasedli a vyjeli. Jizda na slonovi je velmi zajimava, a hlavne, tvrda. Slon neni na zadech tucny, ale slachovity, takze mame pekne narazene sedaci kosti. Nicmene, nevadi, jela bych znova. Nase slonice se odmitala hnout, dokud jsme ji pres hlavu do chobotu nenastrkali vsechny banany, co jsme meli. Ten chobot je asi dobry cichoorgan, protoze neprestala, dokud na nas nevyzebrala banany do posledniho. Proste citila, ze jeste nejake mame.

Pak nas jeji pohanec zavedl do reky a zeptal se, jestli chceme sprchu. Izraelci se zesrabili a nechteli. My jsme rekli, ze rozhodne. Slon se sklonil, nasal vodu a pres hlavu ji na nas celou vyfrknul. Dvakrat. Byli jsme mokri skrz naskrz, vodu z reky vyfouknutou slonim nosem jsme meli nejen v usich, vlastnim nose, ale i v puse. Tolik k dodrzovani mistni hygieny, kdy si i zuby cistime kupovanou balenou vodou, ze:))) Pak jsme jeste jeli na slonovi asi pul hodiny, pak se s nim fotili a krmili ho dalsimi banany. Musim rict, ze tenhle zazitek asi z hlavy nedostanu, protoze to bylo neco neuveritelneho.

No, vypadalo to asi takhle:

Pred odjezdem do Kandy nam jeste Namal zastavil ve funkcni tovarne na caj, kde se nam mlada dama v sari pokusila osvetlit vyrobu caje. Bohuzel, pres rachot 70 let starych susicich a tridicich stroju jsme neslyseli vubec nic. Nicmene, pohled to byl zajimavy a ocuchani cajovych listku taktez. Investigativne jsem totiz zjistila, ze otrhany cerstvy caj voni jak posekana trava, vubec ne jako caj. To az potom, co se susi.

Namal nam jeste slibil, ze nas rano v pet hodin vezme do chramu Buddhova zubu, na druhe nejposvatnejsi misto Sri Lanky po Adamove hore, abyhom se podivali na to, jak se Buddhovi prinasi obetiny. To ale popisu az zitra. Odpoledne se uvidime s Helenou a Tomasem, pujdeme spolu k Namalovi na veceri, a zitra rano odjedeme vlakem hloubeji do hor, na cajove plantaze.

Mejte se pekne a piste nam!

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Sri Lanka se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Sloni zazitky z Pinnewaly

  1. mamušák napsal:

    Gratuluji k ulovení tak bezvadného průvodce jako je Namal

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s