Lisabonské předměstí Belém je zvláštní. Při jeho návštěvě na Vás dýchne atmosféra, kterou jsem si soukromě nazvala „Jó, bývali jsme koloniální velmoc a byli jsme v tom fakt dobří!“. Projevuje se nejen tím, že se na nábřeží tyčí obří Památník objevitelů, ale i dalšími jednotlivostmi, které projdu popořadě:

Dominantou Belému je klášterní katedrála Igreja de Santa Maria – pravděpodobně nejslavnější lisabonská památka. Je to budova obřích rozměrů, vyzdobená v manuelském slohu. Ten se vyznačuje neuvěritelnou zdobností každého kousku fasády, věžiček, sloupů, křížové klenby, podlahy a prostě všeho.

Katedrála je zvláštní tím, že se její hlavní vchod nachází z boku. I ta nejhezčí výzdoba je na postranní zdi – neobvyklost způsobená tím, že katedrála dříve stávala přímo na břehu Teja a byla výkladní skříní města, a jako taková měla ohromovat připlouvající cizí námořníky…

Vevnitř je pohřben mořeplavec Vasco da Gama (čti Vašku do Gama), na pěkném katafalku zdobeném reliéfy vyplouvajících galér. Taktéž zde odpočívá největší portugalský básník de Camoes, který procestoval půlku tehdy známého světa…. (tak co, vidíte to taky?)

Jakmile opustíte katedrálu a pokocháte se krásným Muzeem archeologie (skvělý zlatý poklad a krásná sbírka ze starého Egypta), minete Námořní muzeum, které podrobně rozebírá objevitelské a kolonizátorské cesty portugalských statečných odvážlivců….

Pokud vás muzea znudí, je na čase dojít na břeh Teja, kde se k nebi vypíná přes 50 metrů vysoký Památník objevitelů, který ovšem cynickému našinci místo hrdých myšlenek na koloniální minulost vnukne spíš vzpomínku na naši letenskou Frontu na maso:

Památník byl zbudován za Salazarovy fašistické diktatury v roce 1960 a je vidět, že všechny tvrdé režimy něco na té monumentální architektuře viděly. Ve zdejší frontě stojí jako první Jindřich Mořeplavec, a hned za ním objevitelé, dobyvatelé, básník Camoes a další. Tváří se hrdě a urputně (a někteří vypadají, jako by měli zácpu).

Z mého pohledu by nebyl památník vůbec úžasný, pokud by se ovšem nedalo vyjet výtahem až na jeho vrchol, odkud je nádherný výhled na břehy Teja i na katedrálu a Torre de Belém (k té se dostanu hned).  U vchodu do památníku ovšem na velké desce stojí vyjmenována všechna hlavní města světa, v nichž se mluví portugalsky v důsledku urputných kolonizačních snah kdysi šéfovaných z Lisabonu…..

Poslední zastávkou v Belému je pak slavná Torre de Belém, původně strážní pevnost stojící na ostrůvku uprostřed Teja, dnes však hlídající jeho břeh. I tato věž je postavena v manuelském slohu, který však nemůže zakrýt původní poslání věže – být nedobytnou pevností s děly, kobkami pro vězně a střílnami – a bránit město před případným útokem z moře.

Avšak, proč nebránit město zpoza pěkné fasády s hlavami zvířátek (včetně nosorožce?), věžičkami a ozdobnými kytičkami?

Každý národ má asi svůj komplex. Češi jsou posedlí tím, že úpěli 300 let pod Habsburky, pak pod Německem a sovětskými soudruhy… A Portugalci asi s láskou vzpomínají na to, jak jim patřívala bohatá Brazílie, půlka černé Afriky, přívětivá Sri Lanka, strategické Kapverdské ostrovy a další části světa, ve kterých se dnes hovoří portugalsky a jezdí se z nich na dovolenou do Lisabonu…..