Začnu tím, že jsem doplnila fotky i do předchozího postu, jak jsem slíbila. A dnes pokračuju.

Cuenca je historické koloniální město postavené na předinckých a inckých základech, s centrem chráněným UNESCO. Viděli jsme z něj, co se za stávající situace dalo, a musím to pochválit. Líbí se mi mnohem víc než Quito. Nečmoudí tu tolik aut (ale zase ne o moc), počasí je příznivější, koloniální domy zachovalejší a celkově je město příjemné, proložené pěknými parky, a mají tu krásný květinový trh.

Předvčerejškem jsme vybírali asi hodinu hostel, protože ceny jsou tu celkem vysoké, ale kvalita pramalá. Vybrali jsme napoprvé špatně, takže jsme se ráno hned přestěhovali a teď jsme spokojenější. Holt když mi někdo na recepci tvrdí, že když mi svítí jenom světlo nad umyvadlem, ale světla v koupelně a v pokoji nesvítí, že je to normální a všude v okolí stejné, tak mu prostě nevěřím….

Kubu ovšem už od příletu bolí spodní kus zad a noha – skříplý nerv. Před odletem byl u doktora a přešlo to, tady se to zase vrátilo. Já zase kašlu jako tuberák a bolí mne svaly a klouby.

I co, řekli jsme si, máme čas a pojištění, dojdeme si k doktorovi. Našli jsme si jednu soukromou kliniku a první den to ozkoušel Kuba. Doktor, který na jedno anglické slovo používal pět španělských, byl velmi milý a sympatický, nechal mu udělat rentgen, potvrdil skříplý nerv a nařídil tři injekce vždycky ráno a léky. Suma sumárum 85 dolarů a šťastnější život.

Tak jsem se rozhodla, že se taky nechám vyšetřit, protože takhle už se žít nedá. Velmi lidský starší internista mne prohlédl, vyposlechl a konstatoval, že musím na krevní testy a rengten plic. A to vše urgentně, aby byly výsledky do 10:30. Bohužel, na recepci to popletli a řekli mi, že mám přijít na odběry až v těch půl jedenácté. Výsledky tedy byly ve dvanáct. Jenže to už tam zase nebyl pan doktor, že prý bude až v pět odpoledne. Tak jsem se doplazila domů a usnula vyčerpáním (a přiznám se, že jsem se i rozbrečela, protože už jsem prostě nemohla). V pět jsme přišli do nemocnice a doktor tam nebyl. Ale zavolali mu a kvůli mně přijel ze své soukromé praxe, konstatoval lehký zápal plic od průdušek, napůl virový a napůl bakteriální, předepsal mi asi čtyři léky včetně antibiotik, a bylo. Byl hodný, milý, a vůbec mu tímto děkuji za lidskost. Suma sumárum 150 dolarů, protože jsem měla vyšetření krve navíc a léků hodně a drahých.

No a tak doufáme, že bude líp. Děsit se nemusíte, existovat se s tím dá, jenom je to nepříjemné a moc se kvůli mému kašli nevyspíme.

To taky zapříčinilo, že z Cuency jsme viděli vždycky jenom vnější architekturu, protože jsme se k ničemu víc nedokopali. Takže spousty kostelů, koloniální domy a paláce a dokonce i jedny vykopávky.

A to je pro dnešek asi všechno. Uvidíme, jak to bude pokračovat, ale myslím, že to bude pořádku. Budeme se přesouvat na pobřeží a tam je pěkně teplo a vlhko a bude se dýchat líp.

Mějte se!