Dnes je poslední den roku 2007, z čehož vyplývá, že za čtyři dny budeme mít odlet do Kostariky jen za měsíc (časově komplikovaná věta, neboť čeština nedisponuje předbudoucím časem). Nějak se nám to blíží, což mě trochu překvapilo a trochu vyděsilo. Vzhledem k tomu, že jsme kupovaly letenky v půlce září, zdála se mi Kostarika pořád „nějak za dlouho, to neřeším“. A teď už je skoro tady!!! Dokonce se mi předvčerejškem zdálo, že letadlo letí za hodinu a já nemám ještě nic sbaleno.

Včera jsem vyklízela skříně s oblečením (znáte mě, nakupuju tolik, že jednou za půl roku musí starší kusy ven) a tak jsem si tak rozmýšlela, co si vezmu na sebe. Narazily jsme s Martou na problém, který jsem teda měla i při cestě do Peru. Jet do Kostariky, to není jako jet do Řecka či Thajska, kde je pořád prostě jenom jedna teplota. Protože půlku doby budeme trávit ve vyšších nadmořských výškách a půlku doby na pobřeží, rozpětí teplot se pohybuje od 15 do 35 stupňů. Člověk tedy musí tahat oblečení do tepla i zimy, popřípadě balit inteligentně tak, aby se jeho hadry daly vrstvit a kombinovat. V praxi to znamená plavky i moirové tričko s dlouhým rukávem, tílko i svetr. Takže na zádech se bude tahat dvojnásobek.

V důsledku výše uvedeného jsem dospěla do situace, kdy vážně uvažuji o minimalizaci naprosto všeho. Pokud neseženu cestovní kartáček, asi tomu svému ulomím držátko v půlce. Chci vzít jednu zubní pastu pro čtyři lidi. Mám minibalení krémů. Mám tak malý triedr, že je skoro jenom na jedno oko=) Beru minimalistické plavky. Jako kalhotky beru zásadně tanga. A tak dále a tak dále. Jsem zvědavá, jestli nakonec dojede na to, že jako Hanka před Thajskem budu půlit tyčinky do uší…..

Ještě, že s sebou nemusím brát Hafíka (můj kocour), protože bych mu asi oholila chlupy, aby byl co nejhubenější.

Přeju všem pěkný a růžový rok 2008.