Čokoládová farma + zvíře, kam plivneš

Včera jsem vám slíbila vyprávění o různých zvířatech, zvířech, zvíruchách, a podobně. Máte ho mít.

Jak jsem psala, po vynuceném dni klidu v Puerto Jimenez, kdy se od nás opojili Hanka s Michalem (stihli ještě vidět vulkán Irazu, a už jsou v Praze), jsme se Martou vydaly na čokoládovou fincu. Finca je indiánské slovo pro farmu a Finca Köbö znamená v jazyce Guayamí Farma Snů. http://www.fincakobo.com/

Jedná se o pozemek, který koupili noví majitelé, v části nechali primární prales, v části se prales pokouší obnovit, v části mají koridor, kterým umožňují přecházet opicím a jiným divokým zvěřům do pralesa a k sousedům, do a na zbytku farmy pěstují organické kakao, pouze pro vlastní spotřebu. také tam zkouší vypěstovat různé odolné druhy zeleniny a bylinek.

Měli jsme skvělého průvodce Giovanniho a tři Američany ve skupině. Všechno jsme prošli, ochutnali, co jsme mohli (spíš Marta, moje břicho bylo stále v opozici). Viděli jsme, jak se pěstovalo kakao dřív, jak se pěstuje dnes, jak vypadá plíseň, která ničí 70% veškeré úrodu (prý důsledek biologické války s konkurenty v Africe), také jako se praží a fermentují kakaové boby, jak vypadá plod kakaovníku, jak chutná za syrova, i jak se připravuje stoprocentní čokoládový prášek. Mňamka mňamka, už se vám sběhly sliny?

Na fince jsme viděli makkaky, gekonky, žáby, vážky, agamu s nafukovacím krkem a naštěstí se nám vyhnula ta jedovatá potvora Tres horas y adios. Taky jsme samozřejmě potkali spoustu moskytů.

Po cacao tour jsme nasedli v Puerto Jimenez na loďku a nechaly se odvézt na Playa Cacao, kde má Marty teta bar, přímo naproti městečku Golfito. http://www.rainforestproperties.com/playa-cacao-costa-rica.html Dojely jsme, dostaly jsme hned prima oběd a ubytovali nás ve velkém domě, který vypadá jako vyřezávaný hangár. Má totiž místo zdí jenom přepážky, která nedosahují až ke stropu, nad tím je dva metry díra, aby to lépe profukovalo, a teprve pak střecha. Okna a brány jsou všude, je to takový průchoďák. Vnitřní i vnější zdi mi sahají pod prsa, takže umýt se ve sprše bylo pro mne dost náročné – z obýváku by mne nahou viděli všichni Martini bratranci. Oni jsou tu prostě všichni mrňaví… Mně se tam  nicméně velmi líbilo – žádní švábi jako u druhé tety v SJ, takže já jsem spokojená;)

Tehdy začalo první seznámení se zvířaty. Teta tam má asi 6 psů (v noci hlídá každý jednu branku do domu), pět koček. To je ok, to chápu. Na zahradu ale chodí mívali. Občas opice. Za dvorkem je kanál, kde se občas vyskytuje krokodýl. Teta měla večer ve skříni na boty ropuchu – hnědou, téměř kulatou, velkou jako malý míč. Asi tak 25 cm. Ani nemrkla, jenom prohlásila něco jako „ach jo, už zase“, a vyhodila ji z okna na dvorek. A držela ji přitom v pytlíku, protože ropucha je samozřejmě prudce jedovatá. Jak jistě chápete, noční vstávání na záchod se stalo adrenalinovým dobrodružstvím, stejně tak jako každý pohyb po domě.

Druhý den ráno jsme vyrazili s tamějším přistěhovalcem Denisem (32 let, rodák z Rotterdamu, koupil si fincu na Playa a staví se eko pokojíčky), a taky s našimi Američany ze včerejška, kteří se nám zalíbili, na pozorování delfínů. Ráno v sedm hodin je moře jako placka, žádná vlna. Předem upozorňují, že voda je tak teplá, že když do ní dáte ruku, ani nevíte, že ji máte ve vodě. Křižvali jsme záliv tam a zpátky, ale ani jeden delfín se neukázal. Byla jsem zklamaná, protože jsem nikdy žádného neviděla (teda jo, v Bulharsku v delfináriu, když mi bylo pět, ale to nepočítám). Tak jsme se šli alespoň podívat mezi mangrove na krokodýly. Viděli jsme dva, měli asi metr a půl a koukali z vody žlutýma očima a ani nemrkli, natož, aby se hnuli.

Když jsme se vraceli zpátky k tetě na pláž, najednou začal vedle lodi skákat delfín. Napřed jeden, potom dva a nakonec byli tři. Plavali podél lodi, pod ní, skákali na vlně, kterou loď za sebou táhla, soutěžili s námi a očividně jsme se jim fakt opravdu moc líbili. Ležela jsem na špičce lodi, snažila se na ně dosáhnout a vřískala jsem nadšením jak malá holka, spokojená jak mimino. Byli šediví, asi metr a půl velcí, prý ten „malý druh“. Takže jsem nakonec viděla i delfíny, i krokodýly, i opice, i papoušky ara, i ropuchy, i tu obludu ráno v zrcadle. Všechno to jsou zážitky k nezapomenutí.

Teď se zavírá kavárna a já musím dojet z Golfita zpátky taxiboatem na Playa Cacao, dám vám zase vědět, jak se mám.

Ahoj.

Luu

loďka na Playa Cacaotak kvete kakaoTak roste kakao na stroměuvnitř bobu ;)Delfínpohled do obýváku u tetytety důmtety bar na Playa Cocoa

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Kostarika, Nicaragua, Panama se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s