Vitejte v Karibiku

Soutok moře a řeky, Cahuita

Jak jsem včera psala, dnes ráno v šest jsem chytila autobus na jih Kostariky, tentokrát ale na Karibské pobřeží. Jsem v docela malém městečku, tedy spíš vesnici, která se jmenuje Cahuita. Je tu docela početná rasta komunita a také přestárlí američní hipíci, kteří tu žijí už od šedesátých let a vypadají stále stejně, jenom víc olezle a staře. Je tady zase pěkně vedro a je tu moc přátelský prales.

Našla jsem si prima ubytování za 15 dolarů a abych zapadla, koupila jsem si zavinovací barevnou sukni s třásněma, a pak jsem se zašla podívat na zdejší národní park. Ušla jsem prvních tři a půl kilometru trasy parkem, která vede kolem pralesy na mys Punto Cahuita. Na začátku se jde nádhernou pláží, takovou tou typickou z katalogu, bílý písek, palmy nad vodou, obří azurové vlny a mangrove.

Poprvé jsem viděla sladkovodní mangrovové bažiny – hnědá voda několik metrů od pláže, sytě zelené kytky, nějaké rybky a určitě i krokodýli. Ale ty jsem nezahlédla, ale pro jistotu jsem řeku přebrodila rychle.

Když už se nedá jít kvůli přílivu po pláži, stezka odbočí do pralesa. Musím říct, že tak přátelský a příjemný prales jsem v Kostarice ještě neviděla. Krásné stromy, barva listů, počasí, zvířata, prostě všechno. Část cesty se jde normálně po zemi a část po takových chodníčcích nad bažinami. Představte si to jako na šumavských slatinách, ale všude jsou palmy a řve na vás papoušek. Po cestě jsem viděla asi tři sta tisíc milionů ještěrek, modré motýly Morpho (mají asi 15 cm), mývala, ptáka, kterého jsem si soukromě pojmenovala jako „žlutého vrabce“, agouti, a pak taky tlupu opic. Napřed jsem viděla z dálky pár malých, celých černých, ale na jednom stromě jich bylo asi deset celých černých s bílými obličeji. Byli tam dospělí i mimina, všichni brebentili, objímali se, jedli nějaké ovoce a pozorovali mne, jestli mi něco nemůžou šlohnout z batohu. To se jim naštěstí nepodařilo.

Když jsem se vynořila z pralesa, všude kolem mne byla voda úplně klidná, jediná vlna na ní nebyla, a taky byla nesnesitelně teplá jak kafe. Pak jsem si všimla, že v okruhu pár stovek metrů se tříští vlny a moře tam burácí na zlomové linii. To jsem totiž koukala na korálový útes, součást největšího korálového útesu na této polokouli. A je fakt pravý a nefalšovaný, protože pláž tady není z písku, ale z větších či menších (a pěkně ostrých) kusů korálu.

Jak jsem se tak vracela z parku, koupila jsem si od jednoho černouše kokos. Mačetou ufiknul vršek přesně tak, aby se ukázala ta kokosová dužnina. Tu jsem propíchla brčkem, a je to. Může se pít. Zjistila jsem, že ty naše kokosy, co se prodávají doma, chutnají úplně jinak. Taky ta voda, co do nich napouští, aby jim to nevyschlo, očividně není ta voda, co to má v sobě mít od přirození. Popravdě se přiznám, že jak na to nejsem zvyklá, tak mi to ani nechutnalo a kokos po pár loknutích skončil v koši. Aspoň mi nemusíte tak závidět.

Teď si jdu dát večeři a zavěsím se do hamaku. Ráno odjíždím v osm hodin na hranice s Panamou, chci tam strávit asi tři dny. Mějte se prima.

Luu

opičí rodinkakokospláž Cahuitalenochoddalší opičkaještěrkasoutok řeky s mořem (a pidi já)řeka na pláži

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Kostarika, Nicaragua, Panama se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Vitejte v Karibiku

  1. Pingback: Tulum – mayska pevnost nad vodami Karibiku « Cesty kolem světa a já

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s