Před včerejškem jsme celý den strávili v Tulumu. Spálili jsme se ve stínu a celkově to bylo nic moc. V noci začalo pršet a lilo celé následující dopoledne, kdy jsme se sbalili a vyrazili na autobus do Laguna de Bacalar, i odpoledne, když jsme několik hodin jeli jih.

Večer jsme dorazili k laguně, autobus nás vyhodil uprostřed příšerné vesnické díry, nikde nic, hotel, jídlo….nakonec se nám podařilo najít hostel za neuvěřitelných 70 pesos na osobu, spíme v dormu, ale jsme v něm sami, takže je to zatím naše nejlepší ubytování. Uvidíme, co dnes, jestli nám tam někdo přibude. Po přeturistovaném a přelidněném zbytku Yucatánu to je úžasná změna a já jsem tu spokojená:)

Šli jsme se podívat na jezero a nevěřili jsme svým očím.

Laguna de Bacalar je druhé největší sladkovodní jezero v Mexiku, má na délku téměř 50 kilometrů a na šířku asi jeden a půl. Spojuje několik jezer, a nakonec se vlévá do řeky, která hned u Chetumalu míří do moře. Laguna má nepopsatelně modrou barvu, od téměř mléčně bílé, přes světle a tmavě tyrkysovou, petrolejovou a modrou, až skoro k černé. Všechny barvy vody má na svědomí hloubka a složení dna laguny, ale tu spoustu barev stíhá voda vždy na několika desítkách metrů. Barevné pruhy tak leží nepravidelně poházené jakoby po hladině. To vše, i když nesvítí slunce. Voda je samozřejmě teplá jako kafe (tak 27 stupňů).

Večer jsme se už nekoupali, jen jsme si prošli místní středověkou pevnost San Felipe, která byla postavena na ochranu místních obyvatel i obchodníků s tropickým dřevem před krvežíznivými a po zlatě lačnícími piráty.

Celou noc příšerně pršelo, takový ten tropický liják, i na dnešek předpověď slibovala déšť po celý den. Nestalo se tak, a když jsme se ráno probudili, svítilo slunce. Šli jsme se koupat, a opět, bylo to jak z pohádky. Modrá obloha a pod ní ještě mnohem modřejší voda. Dá se tu koupat hodinu v kuse, a pořád vám není zima, voda je tak čistá, že vidíte na dno i tam, kde nedosáhnete. A je sladká, takže se dá koupat i s otevřenýma očima, jak v bazénu! Výjimkou jsou samozřejmě velké hloubky, jako jeden cenot, který je s lagunou spojený, takže se po něm dá jezdit na lodi – jeho barva je temně černá, neboť má hloubku sto metrů!

Zaplatili jsme si výlet loďkou po laguně, projeli se po černém cenotu a zamířili do Zátoky pirátů, neuvěřitelné laguny s mělkou vodou, která měla kvůli jílovému podloží barvu modrého mléka. Splnil se mi tak můj celoživotní sen – našla jsem sladkovodní Karibik!!! Voda je stejně čistá, stejně zářivá, okolo ní rostou mangrovové pralesy a NAVÍC je sladká,a já v ní tak můžu být celé hodiny…

Miluju Lagunu de Bacalar (až na ty komáry, už zase vypadám jako leprotik), je úžasná, je skvělá a je modrá!!!

Zítra se tu ještě budeme koupat a odpoledne už jedeme pět hodin zpět do Meridy, odkud ve středu ráno odlétáme do D.F. Tak nám na náš předposlední přesun držte palce. Jdu plavat:)