Taaaaaaaaaaaaakže, jsem tu, celá unesená, musím vám to převyprávět. Park Xel-Ha si mne zcela získal a rehabilitoval tak v mých očích postavení Yucatánu v našem cestovatelském plánu. Jedná se v podstatě o velkou klikatou mořskou zátoku, která je spojena s krátkou sladkovodní říčkou vyvěrající z místního skalnatého podloží kousíček od pláže, a zároveň napájí několik cenotů v těsné blízkosti moře. Celé je to ohraničené jenom plovoucím mostem, ryby mohou tam a zpátky, až na delfíny a kapustňáky, které drží zvlášť v nádržích, a kterých mi bylo líto….

Jinak je to obrovitánský ekosystém pralesa, pobřežního moře, brakické vody, jeskyní, cenotů, vyvěrající podzemní říčky, kde se dá pozorovat spousta druhů ryb (prý až 150). U vstupu dostanete šnorchl, brýle, ploutve, plovací vestu, ručníky, zámek na úschovnu, a můžete si celý den dělat v parku cokoliv. Od pozorování ryb, přes věšení se na provazové houpačky, skákání z útesu do naprosto tyrkysově modré vody, neomezeného jídla v několika restauracích, popíjení alkoholu, houpání se v hamakách a podobně. Naopak, pokud chcete plavat s delfíni či kapustňáky, či si půjčit jakýsi skafandr a procházet se po dně, musíte si zatraceně mastně připlatit (třeba 150 dolarů za delfíny, hahaha). Na to jsme se vykašlali, stačilo nám to ostatní, a ani jsme to do zavíračky všechno téměř nestihli. Normálně do moře vůbec nelezu, protože mi na kůži hrozně vadí slaná voda, ale kvůli těm rybkám (a hlavně kvůli tomu, že se zde dá hned po výlezu z moře prakticky kdekoliv hned osprchovat sladkou vodou), jsem se odhodlala.

A bylo proč! Poprvé v životě jsem takhle šnorchlovala, voda byla tyrkysová, viditelnost asi 15 – 20 metrů, ryby se nás nebály ani trošku. Viděli jsme zářivě modré neonové ryby, ryby pruhované, chodící obří škeble, co v nich byli krabi, ryby vybarvené jako papoušek, vznášeli jsme se ve vodě nad obrovskými rejnoky, kteří filtrovali oblaka písku, ihned ozobávaná hejny dalších rybek, viděli jsme téměř metr veliké obří černé ryby plovoucí ve skrytu pod molem, malinkaté rybky neonky, a dokonce i dost velkou barakudu.

To vše s přestávkami na nějaké to pití, jídlo nebo krátkou procházku mangrovovým pralesem obklopujícím říčku. Tam se dokonce dalo nasednout u vývěru řeky na nafukovací dvoukruh, podjet mangrovový porost připomínající tunel, a řeka vás poté odnesla až na moře. Komerce jak vyšitá, ale úžasná….

Také jsme několikrát každý skočili do modré hlubiny ze čtyřmetrového útesu a vykoupali jsme se ve sladkovodním cenotu. Viděli jsme nosálí rodinku včetně novorozeňat, z dálky si prohlédli kapustňáky i delfíny, najedli se….a já jsem si spálila velmi spodní část zad. Holt při šnorchlování člověk nejvíc vystrkuje na slunce zadek, no. V rámci ekoturismu je v rezervaci povoleno používat pouze nechemické opalovací krémy, a ty asi nemají potřebnou ochrannou sílu. Tak trošku při psaní tohoto postu poposedávám, ale rozhodně to stálo za to!

Jsme hrozně spokojení, takhle dobré zážitky už jsme nenasbírali dlouho.   Teď musíme vymyslet, co dál. Já si budu číst ve stínu na pláži, Marian bude plavat, a pak vyrazíme na jih ke sladkovodnímu jezeru Laguna de Bacalar. Do rezervace Sian Kaan se nedostaneme, protože se tam nedá jet jinak, než s cestovkou za příšerné americké ceny. A na to se můžeme víte co….vyvrtět.