Poslední den jsme si udělali výlet do nejvzdálenějšího místa od Neapole, celých 85 kilometrů:) Zjistili jsme, že do Paesta, které bylo cílem naší cesty, se dá krásně a pohodlně za hodinu a půl dojet vlakem.

Paestum je latinský název staré řecké kolonie založené v jižní Itálii v 7. století BC. Původní řecké jméno znělo Poseidonia, což dává velmi jasnou představu o tom, kterému patronovi bylo město zasvěceno:)…bohužel, jak si ukážeme později, tato představa je zcela mylná.  Celá okolní oblast byla kolonizována Řeky, proto má také název Velké Řecko.

Největší rozkvět zažívalo město od čtvrtého století BC do jeho dobytí Římany v roce 273 BC, kdy bylo přejmenováno na Paestum. Římané tu pak vesele vegetovali dalších šest  století, kdy původní dórské chrámy doplnily typicky římské stavby jako Forum či lázně.

Jakmile vystoupíte na nádražíčku Paestum z vlaku, musíte projít po dlouhé prašné stezce vedoucí kolem římských obranných zdí, které krásným způsobem určovaly linie původního města. Všude okolo je krásná zvlněná krajina, cvrčci cvrkají, vedro sálá z každého kamene a slunce pálí…

Poté, co projdete obranými zdmi, už z dálky se naskytne pohled na tři obrovské řecké chrámy. Marian něco takového viděl poprvé, takže to s ním málem seklo. Chápu ho, já když tu byla prvně před asi 7 roky, bylo to stejné:)

Celý archeologický areál Paesta je neitalským turistům přívětivý, neboť jako jeden z mála v Itálii disponuje anglickými tabulkami s texty o tom, co vidíte, jak to vypadalo dřív, co kdy bylo zrekonstruováno, a podobně. Vzhledem k tomu, že v době, kdy jsme oblast navšítivili, zrovna panovala rekordní vedra, taky nám dost pomohlo, že jsme se každých 5 minut mohli schovat ve stínu starých pinií, protože jinak bychom se asi usušili.  Nalezištěm procházíte od jednoho chrámu k druhému.

Ty tři obrovské dórské chrámy nejsou kupodivu zasvěceny Poseidonovi, jak se domnívali první badatelé v 18. století, když předpokládali, že Poseidonium jaksi automaticky uctívá Poseidona, ale ve skutečnosti patří Héře, Apollonovi a Athéně.  Oproti tomu, jak si dnes staré antické památky vybavujeme – tedy světlé, zářící a majestátní – zbytky polychromu dokazují, že sloupy i celé stavby bývaly pomalovány zářivými barvami (takový kolotočářský způsob). Zajímaly by mne reakce veřejnosti, kdyby někdo opravdu našel ty koule a rekonstrukci památky dotáhl až do takového konce 🙂

Místo barevných šíleností se tedy dnes můžeme kochat důstojným sloupovím, ze kterého v Paestu až zrak přechází.

Archologická lokalita Paestum ovšem nejsou jenom tyto tři chrámy, ale pozůstatky řeckých i římských budov, agory, fóra, domů,  sloupových balustrád a podobně.  Celé naleziště jsme prošli asi za dvě hodiny, abychom dalších tři čtvrtě mohli odpočívat v kavárně s výhledem na chrámy a cpát do sebe čokoládovou zmrzlinu a dortíčky:)

Pak jsme sedli na vlak a cestou do Neapole jsme vystoupili v Salernu.

Salerno leží kousek od Paesta a je to přístavní město s krásnou kolonádou, úzkými starými centrálními uličkami a slavnou katedrálou Duomo z 11. století, která je plná sloupů a mramorových sarkofágů ukradených z Paesta.

V Salernu nás zastihl déšť, ale naštěstí jsme akorát dobíhali k Duomu a přečkali nejhorší liják uvnitř. Duomo má bohatou mozaikovou a freskovou výzdobu, nejkrásnější je ale malovaná mramorová krypta v podzemí, kde je hrobka Margarety z Anjou, manželky Karla III.

Ovšem mojí nejzamilovanější fotkou z Paesta zůstává tento smějící se, věkem ožužlaný lev:

Tím jsme se rozloučili s jihoitalskou historií a druhého dne odletěli domů. Je pravda, co se říká, vidět Neapol, a můžete umřít (i když doufám, že nám se to ještě dlouho nepřihodí, potřebuju toho vidět ještě hodně:))