Na jaře 2011 jsem objevila Miláno.

Já tedy samozřejmě věděla, že existuje, ale netušila jsem, že se dají tak levně a snadno koupit letenky, že se tam skvěle nakupuje, a že tam budu od té doby létat často.

Nevím, proč se v průvodcích píše, že Miláno je ošklivé město. Není a na tom si trvám. Jasně, není to Florencie, Benátky ani Řím, ale pořád má krásné památky, skvělou atmosféru, dobré jídlo … no a ty plné obchody :).

První, co je třeba po příjezdu do Milána povinně udělat, je vylézt na střechu Duoma. To je sněhobílá gotická katedrála ve středu města, která má něco, co se jinde jen tak nevidí – přístupné schody (či výtah) až nahoru, kde se můžete libovolně dlouho procházet mezi gotickými fiálami, ozdůbkami a sochami a shlížet na město. Dokonce odtud dohlédnete za dobrého počasí až k Alpám.

Když se dostatečně vynadíváte, je čas zvýšit si tep pohledem na výlohy obchodů světoznámých značek s cenovkami astronomických částek. Gucci, Prada, Armani, Dolce a Gabbana, Miu Miu, Missoni, a mnoho dalších, obklopují hlavní náměstí a okupují přilehlé uličky.

Nejslavnější nákupní galerie Vittorio Emanuele II. vede přímo z Piazza del Duomo k Piazza della Scala (čili k té světoznámé opeře). Vybudována na konci 19. století, ukazuje obyčejným smrtelníkům, zač je toho loket, a o čem si mají nechat zdát.

Až utratíte všechny peníze, co jste měli, nebo až si jenom otřete posliněnou bradu, je lepší se jít otřepat za opravdovou kulturou. V Miláně jsou stará opatství, románské kostely a hlavně Poslední večeře Leonarda da Vinci. Její návštěvu ovšem popíšu až v příštím postu, protože tu jsem zvládla až při další návštěvě Milána.

Krásná procházka je kolem hradu Castello Sforzesco ležícího uprostřed klidného parku Sempione plného vody, stromů a květin. V hradu je několik muzeí na něž Vám stačí jedna vstupenka (a můžete tu strávit celý den), na konci parku je pak slavné muzeum italského designu, kultovní Triennale. To bylo v době naší návštěvy zrovna v rekonstrukci, takže reportáž někdy příště;). Obranu hradu (příkopy, střílny, hradby, atp.) navrhoval Leonardo da Vinci:

Dle mého názoru také v Miláně rozhodně stojí zato bazilika Sant’Ambrogio, založená ve čtvrtém století a později podstatně rozšířená v románském období. Má krásnou mozaikovou výzdobu, úžasný oltář a zejména hrobku s vystavenou kostrou (dost děsivé). Tady si můžete o bazilice přečíst bližší informace a popis zajímavostí, které je třeba zhlédnout. Pro mne byl zajímavý kontrast tmavého interiéru baziliky s chrámy na jihu Itálie.

Krásnější bazilikou je však v mých očích bazilika San Lorenzo Maggiore, taktéž založená ve 4. století.  V jejích základech stojí římské sloupy (neboť Miláno bývalo římským městem zvaným Mediolanum), pozůstatky římské výzdoby najdete i na některých pilířích a v kryptě.  To nejlepší je ale malá osmistěnná Capella di Sant’Aquilino’s, kterou zdobí původní mozaiky ze 4. století, po rekonstrukci v nádherných barvách. Zobrazují Ježíše s apoštoly, všechny zahalené do tóg. Oproti románskému umění, které neukazovalo podrobnosti obličejů a všichni zobrazovaní tak byli ve tváři stejní, tato stará mozaika ukazuje každého apoštola zvlášť, každý má jiné rysy, vlasy i vousy.

Přímo před bazilikou pak stojí 16 obrovských římských korintských sloupů, které uprostřed dnešního Milána působí tak nějak osaměle a nepatřičně. Přesto je okolí sloupů a nádvoří baziliky centrem nočního a společenského života této části města (a hned naproti je úžasný obchod s kabelkami!)

To je pro dnešek o Milánu všechno. Kromě poslední fotky zobrazující oblečky Prada, které bych nepřála ani té největší nepřítelkyni:)