Takže, na začátek si sama odpovím na výše položenou otázku následujícím seznamem:

• muzeum kabelek
• muzeum diamantů
• vědeckotechnické muzeum Nemo
• Rijksmuseum (zejména obraz Noční hlídka)
• Královský palác
• projížďku lodí po grachtech (čti chrachtech)
• jezdit na kole
• restauraci čínskou, tureckou a italskou
• tančit salsu
• navštívit sexshop
• uchodit si nohy až ke kotníkům.

To vše jsme s Dahnou zvládly jednoho letošního říjnového víkendu. V pátek ráno jsme přistály na letišti v mlze, která by se dala krájet a rybníček Brčálník by ji mohl Amsterdamu závidět.  Následně nás však potěšilo zjištění, že jsem zcela náhodou vybrala hotel tak, že z něj za 5 minut dojedeme vlakem (který měl zastávku 50 metrů od hotelu) přímo do centra Amsterdamu a nebudeme tak muset denně cestovat půl hodiny metrem. Také se ukázalo, že z letiště nám to na hotel vlakem trvá 15 minut. I zaradovala jsem se, neboť tento hotel byl původně vybrán jako východisko z nouze plné předražených (a dle komentářů i špinavých a neudržovaných) ubytovacích zařízení. Dokonce se nám hotel podařilo najít po pouze 10 minutovém bloudění v mlze a ukázalo se, že volba to byla skutečně šťastná, neboť pokoj  byl krásný, čistý, designově řešený a jen samotná koupelna byla velká jak můj obývák doma:)

Vystartovaly jsme tedy hned po odhození kufrů do města, a přestože jsme se snažily držet naplánované trasy, ukázalo se, že kanály a půlmetrové uličky mezi domy jsou zrádné – ztratily jsme se a následně  celkem příjemně  potulovaly tu i onde a obdivovaly architekturu hrázděných domů kolem grachtů. Je ale třeba říci, že už večer jsme se začaly jakž takž orientovat a po třech dnech už jsme byly v centru jako doma a pomáhaly jsme najít cestu turistce, která se ztratila stejně, jako v pátek předtím my. Dospěla jsem proto k názoru, že v centru Amsterodamu jsme musely překročit Bludného Holanďana.

Do Muzea kabelek jsme ale nakonec dorazily. Já vím, že pro někoho je nepochopitelné, že lze plesat nad Kelly bag z roku 82….nebo nad umělohmotnými kabelkami ze 60. let, či nad kabelkou v bruselském stylu. Jenže já jsem maniak a těm se nesmí odporovat. Takže se se mnou nehádejte o smyslu existence Muzea kabelek a jděte se tam sami podívat. Bonusem je nádherná stylová kavárna s nejlepšími dorty, co jsem kdy jedla, s výhledem do krásné zahrady.

Samozřejmě,  pokud chcete vidět i hodnoty trvalejšího charakteru (co je trvalejší než Kelly bag???), musíte zajít do Rijksmusea. Obrovská obrazárna, která zvenku vypadá jako zámek z červených cihel, je uvnitř dokonale funkčně – modernisticky pojata, zrekonstruována a skvělě zorganizována. Vystavuje sbírky nejslavnějších Vlámských mistrů, barokního mistra Vermeera a hlavně Rembrandta a jeho obrazy, včetně slavné Noční hlídky.

Nejsem odborník na malířské umění, ale vždy, když vidím mistrovské dílo, je to jak svátek.  V Miláně jsem žasla nad tím, jak Leonardo přeskočil s Poslední večeří dobu a pracoval s perspektivou. V Neapoli jsem nevěřícně sledovala realisticky vyvedné fresky přenesené z Pompejí. V Rijksmuseu jsem byla při pohledu na Noční Hlídku ohromena kontrastem světla a stínu, hrou světla a vyjádřením pohybu, napětí  a tím, že obraz vypadal jako živý. Jako by se hlídka chystala vykročit ven z rámu mezi přihlížející. Génius se prostě nezapře (a na expozici bylo také pěkně vidět rozdíl mezi skupinovými obrazy jiných malířů před Hlídkou a po ní – každý se pak snažil Rembrandta napodobit).  Ještě jsme shlédly dva obří domečky pro panenky, které v době svého vzniku stály každý tolik, co opravdový dům. Vyvedené do poslední podrobnosti, několikapatrové, skvěle vybavené, nám dnes dávají zprávu o tom, jak vypadaly Amsterdamské šlechtické domy v 17. století.  Nebyly to ale hračky, vyráběly je nudící se ženy jako koníčka, třeba místo vyšívání goblénů.

Výše vidíte, že kompozici Noční hlídky vzali v Amstdamu za svou a v reálných proporcích ji odlili do bronzu jako Rembrandtův památník. Každý si tak může potřást rukou s kapitánem Cocqem a jeho muži  a aranžovat se do rozličných postojů mezi nimi (jak jsme samozřejmě učinily i my).

Více o Amsterdamu až příště, to se chci věnovat architektuře hrázděných domů a vyjádřit podiv nad tím, že ty krásné slavné domky ještě nespadly a neutopily své obyvatele v grachtech:) Takže, těšte se na příště!