Půvaby francouzského venkova

S radostí jsme opustili přelidněné Toulouse a v dešti vyjeli na sever do přírodního parku Causses du Quercy.  Návrat do přírody byl úžasný.

Pomalu se kolem nás začaly objevovat kamenné domky obklopené stromy barvy hluboké zeleně mnoha odstínů, skrývající se za starými zídkami z lámané břidlice. Úzoučké silničky se proplétaly mezi nádhernými rezidencemi, z nichž každá druhá vypadala jako hrad či zámek, a naopak staletými maličkými domečky obrostlými divokým vínem a růžemi.

img_3698Ubytovali jsme se v malém penzionu a rovnou vyjeli na výlet.  Počasí se měnilo každých pět minut, z deště do ostrého slunce, ale zase to dodávalo okolní krajině nádhernou atmosféru.

První zastávka bylo středověké město Rocamadour, přilepené na skále pod starobylým hradem. Místní gotický klášter je jednou z významných zastávek na svatojakubské cestě, a tudíž oblíbeným poutním místem.

img_3702Nejhezčí výhled na město je z cimbuří hradu. Můžete se k němu dostat po silnici vedoucí po hřebeni kopce, a to pěšky od parkoviště ve vedlejší vesnici z níž je krásný výhled na celý Rocamadour. Hrad na kopci je soukromý a za vstup se platí tak, že vhodíte do kasičky dvoueurovou minci a kasička vám odemkne kovou mříž před schody vedoucími nahoru na hradby.

img_3711Kdekoliv v parku Causses du Quercy se najíte dobře. Je to místo, odkud pochází nejen nejznámnější francouzská pochoutka foie gras, ale hlavně kachní konfit – confit de canard. Ten se dá koupit v každé kachní farmě ve velkých plechovkách po dvou až šesti nohách. To je lahoda, to je masíčko! Mohu jen doporučit nakoupit si jich pár domů do zásoby.

V Toulouse jsem si všimla prospektu lákajícího k návětěvě propasti Padirac a zachtělo se mi do ní zajet. Já jsem prostě milovník jeskyní, nemůžu si pomoct.  Gouffre de Padirac je jednou z nejnavštěvovanějších jeskyní ve Francii a v létě se prý na prohlídku stojí několikahodinové fronty. Zkusili jsme to jen tak na blind a měli jsme štěstí – čekali jsme jenom patnáct minut.

Do hluboké propasti otevírající uprostřed malého městečka svá okrouhlá obří ústa můžete sejít po železných schodech či sjet výtahem. Ze slunečného francouzkého venkova se najednou ocitnete ve vlhkém, mechem pokrytém světě plném kapající vody, padajících minivodopádů a lezavé zimy.

img_3724Oproti jiným jeskyním je propast Padirac významná v tom, že sestává ze dvou odlišných částí. První, kudy jdou návštěvníci sami, je nekrasová část,  kudy procházíte vysokou trhlinou, jakýmsi kaňonem ve skále měnící barvy. Strop jeskyně se klene vysoko nad vámi a cestička vede kolem podzemní bystřiny.  Nakonec vás dovede k obrovskému podzemnímu jezeru, na jehož břehu čekají zaparkované loďky.

img_3759Jak praví klasik, je dobré bydlo býti bidelníkem, a proto vás zdejší bidelník odstrká bidlem v loďce necelý kilometr do druhé části jeskyně. Ta, tvořená propustnými horninami, dovolila protékající řece vyrobit krasové útvary roztodivných tvarů – nejen klasické stalaktity, stalagmity a stalagnáty, ale zvláštní talířovité útvary, obří houby, ufoni a podnosy plné cizokrajných kamenných pochoutek jsou krásně osvíceny a zrcadlí se v pohádkově modrozelené vodě podzemních jezírek.

img_3741

img_3756Fotila jsem opět na tajňačku, je to nějaká mánie, zakazovat focení bez blesku v jeskyni, kde šajní kilowatový žárovky, holt. Nevím, co – kromě marketingu vedoucímu ke koupi profi fotek – k tomu provozvatele vede.

Okruh jeskyní je relativně krátký, za hodinu a půl jsme vylézali zpět na povrch zemský. Propast Padirac rozhodně stojí za návštěvu, právě kvůli tomu vodnímu elementu, který v jiných jeskyních není tak výrazný.

Poslední zastávkou toho dne byla procházka malými městečky nádherně usazenými uprostřed kopců. Středověká města jsou nádherně zrekonstruovaná, citlivě obývaná a nádherně přirozená. Nikde nenajdete jediný dům obložený barevným  polystyrénem, šílenou rekonstrukci nebo plechovou červenou střechu. Ne, tady se přistupuje k tradicím citlivě a zároveň tak, aby se bydlelo dobře a příjemně (viděli jsme na penzionech, ve kterých jsme po cestě bydleli). Jde to, přátelé, ale chce to trochu citu a architekta.  Kéž by takhle vypadal náš venkov.

img_3767

img_3774

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Francie se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s