Do Matery se z Bari dojede vlakem asi za dvě a půl hodiny. A ta úmorná cesta rozhodně stojí za to. Matera je hlavní město provincie Basilicata, její stará část je chráněna UNESCO,  a především se jedná o nejdéle trvale osídlené město na světě.  V kaňonu, kterým je  staré město (Sassi di Matera) obklopeno, se našlo nejvýznamnější sídliště jeskynního člověka v celém Středomoří. A od té doby, co se pračlověk v Mateře usídlil, žijí tam jeho potomci dodnes.

To nejzajímavější na Sassi jsou ovšem jednotlivé vrstvy domů, které se naprosto bez ladu a skladu kupí na sebe. Bludiště starého města, to jsou desítky tajemných křivolakých schodišť, úzké odbočky z hlavních cest, okna a dveře do zdí, za kterými očividně nemůže nikdo bydlet,  advokátní kancelář v pididomečku z 12. století, hudební škola v kostele, jeskyně uprostřed města a stovky věžiček.

Zásadní památkou světového významu je také obří vodní cisterna z doby hlubokého starověku, která se ukrývá pod hlavním náměstím. Architektonický historický zázrak je prý vykachličkovaný, obrovský a stále funkční. Bohužel, přístup do cisterny je možný vždy jen v sobotu, což jsem nevěděla a přijela jsem v pátek.

To mi však nezabránilo obejít celé Sassi nejdřív kolem dokola podél hradeb, pod kterými se úzká říčka prudce zakusuje do skalnatého ostrohu a vytváří kaňon s mnoha dramatickými výhledy, a potom skrz naskrz.  Na protilehlém svahu pak jsou pouhým okem viditelné jeskyně, ve kterých žili pravěcí lidé a po nich lidé starověcí před založením Matery Římany ve třetím století BC.  Zajímavé na tom ovšem je, že v dobách bídy v těch samých jeskyních bydlelo i městské obyvatelstvo – a to ještě ve 20. století.

Matera bývala po dlouhá léta ostudou italského státu, protože ještě v 60. letech tady vládly nemoci jako cholera, chudí lidé tu umírali po desítkách a žili v jeskyních spolu se zvířaty.  Sassi se po druhé světové válce začaly bourat, ale potom se k nim dostali filmaři a zjistili, že staré pitoreskní ruiny jim poskytují skvělé kulisy pro historické filmy. Sassi se dostalo záchrany, postupně se do nich vrátil život, přišli turisté a ochrana UNESCO proces završila.

A je to dobře – dnešní Matera vypadá jako z jiného světa, něco, co se v Evropě vyskytlo jenom náhodou. Ale, jak už je ve starých italských městech zvykem, není z ní mrtvý skanzen. Lidé v Sassi žijí, chodí do škol, kanceláří, pracují a o své staré domky se starají.

Matera, to je především zážitek, na který se jen tak nezapomene. Chvějivá vzpomínka na jarní den na jihu Evropy, prosycený historií a myšlenkami na doby, kdy se naši předkové rozhodli přestat žít v jeskyních.