Některých věcí se člověk dočká rychle, jiné trvají déle. O Sicíli jsem četla a slýchala od mala, ale dostala jsem se tam konečně až letos. Kuba kdesi v hloubi internetu už v listopadu vyhrabal nabídku na výhodný balíček – zpáteční letenka, apartmán a auto, olej, víno a talíř (!) – pro čtyři lidi na 9 dní. Zlanařili jsme proto pohotově naše kamarády Denisu s Radimem a šest měsíců jsme se těšili, až na konci dubna vyrazíme.

Cesta byla sice krapánek náročnější, protože jsme museli vyjet autem ve čtyři ráno, dojet do Bratislavy a letět odtamtud, ale co bychom pro výlet neudělali, že?

Doletěli jsme v pořádku do Trapani, což je město na samém cípu západní Sicílie, tam vyinkasovali postaršího Focuse a po hodině jsme se už ubytovávali v nádherném apartmánu kousek od pobřeží, ve vesnici ležícím ve stínu městečka Erice.

Jak je vidět z fotografie výše,  ten „stín městečka Erice“ není nějaké obrazné vyjádření, ale prostý geograficko-fyzikální fakt. Erice se totiž vypíná 800 metrů nad okolní krajinu k sicilskému nebi jako koruna osamělé hory Eryx.

Město založené starými Řeky, oplývající naprosto neopakovatelnou atmosférou, jsme prošli hned první večer po příjezdu. Úzké uličky dlážděné prastarými kamennými deskami se stáčejí z jedné strany hradeb na druhou a obtáčejí několik malých náměstíček, parčíků a kostelů. To vše je pak uzavřeno v mohutných středověkých hradbách.

V helénské době bylo Erice proslaveno chrámem Venuše Erické, bohyně lásky.  Oddaní vyznavači zde jako akt modlitby obřadně souložili s jejími kněžkami – posvátnými prostitutkami. Člověk se občas diví, že některé víry nepřetrvaly do dnešních dnů, vždyť to prostě muselo mít úspěch!

Pro ty z vás, co se do Erice chystáte, mám radu: nezapomeňte si přibalit něco teplého na sebe. Dole na pobřeží je sice krásně teplo, ale s nahoře ve městě fouká prudký vítr, který je na jaře ještě dost chladný.  Pořádné oblečení je základ, abyste nedopadli jako Kuba, který se tvářil jako otužilec, ale odnesl si z Erice pěkné nachlazení (viz příští post o tom, jak jsme v Palermu hledali doktora….). Není nad větrovku sbalitelnou do pidikuličky do kapsy….

Z hradeb je nádherný výhled široko daleko na pobřeží i do vnitrozemí Sicílie.  V dubnu máte výhodu, že ještě na ostrově není tolik turistů, takže se nemačkáte na vyhlídkách, ale můžete si užívat rozhledu, jak dlouho chcete.

V záři zapadajícího slunce navíc kámen, z něhož je Erice vystavěno, dostává nádhernou barvu a všechny ulice se tiše zbarvují do růžových a fialových odstínů, než světlo zmizí úplně a město se zahalí do tmy, kterou čas od času prozáří lampa či osvětlené návěstí typické trattorie.

Do jedné takové jsme zapluli, abychom oslavili naši přítomnost na Sicílii a musím říct, že jako všude jinde v Itálii, jídlo je tu skvělé. Jelikož si tu váží sezóních potravin, nemůže se stát, že byste dostali v dubnu prosciutto s melounem, protože melouny ještě neuzrály a nikdo je sem vozit z druhého konce světa prostě nebude. Takže vám místo melounu nabídnou ananas… Anebo úplně jiný předkrm. A vsadím boty, že vám to bude chutnat. Můžete taky zkusit proslavené sicilské zákusky, drobné velmi zdobené dortíčky domácí výroby z mandlového těsta, které prodávají cukrárny na každém rohu.  Sicílie byla vždy obilnicí a zahradou Itálie, takže se tady ve velkém pěstuje nejen obilí, ale i mandarinky, pomeranče, citrony a slavné mandle Bronte, nejlepší mandle v Evropě. Zkuste si dát někdy pesto Brontese, je to lahoda! A to vše si dejte na ručně malovaném sicilském talíři, ať jste tradiční:

Sicílie, to ovšem není jenom jídlo. Za ten týden jsme si užili i historických památek, přírody i měst, takže se můžete těšit na další posty z největšího ostrova Středozemního moře.