Řeka Soča a průsmyk Vršič (Slovinsko VIII)

Poté, co jsme opustili jižní Slovinsko a solné pánve, jsme najeli na italskou dálnici a hnali se tudy zpět do Julských Alp, kde jsme naši cestu začínali. Po cestě jsme viděli pravé a nefalšované Giro d’Italia. Teda takhle, viděli jsme jenom silnice opentlené růžovými mašlemi, obří kočky v růžové barvě sedící na růžových bicyklech, vystavené nad růžově natřeným plotem, tisíce růžových balonků, atp. No a zácpy a uzavírky, protože peloton měl přednost.

Odpoledne jsme ale i tak úspěšně dojeli do malé vesničky jménem Drežnica, ležící pět kilometrů od města Kobarid. Ten je centrem adrenalinových sportů a my jsme do něj jeli proto, že si chtěl Kuba zopakovat kaňoningovou zkušenost z Ekvádoru. Na místě jsme ale zjistili, že a) to co se ve Slovinsku nazývá kaňoningem, je ve skutečnosti jenom sjíždění vodních přirozených „skluzavek“ na laně, b) cena že je fuj vysoká, a konečně c) že kvůli prudkým deštům z minulého týdne asi stejně není kaňoning možný. Měli jsme tedy celý volný den na procházky. Jenže já měla ten rupnutý palec….Tak jsme se rozhodli, že tu jenom přespíme a druhý den se vrátíme domů, o den dřív.

I tak jsem moc ráda, že jsem Drežnicu viděla. Leží v nádherném horském údolí, obklopena strmými horskými štíty, přičemž v jejím středu na malé vyvýšenině stojí kostel se metrů vysokou štíhlou zvonicí. Rozhodně doporučuju, na pěší výlety naprosto ideální základna.

IMG_3572

IMG_3574Trošku jsme se prošli po okolí (já teda prokulhala), pojedli na zahrádce našeho ubytování prosciutto a chleba a ulehli.  Ráno jsme vyrazili podél toku řeky Soči k průsmyku Vršič.

Po cestě se nachází  neskutečné množství nádherných pohledů na tyrkysově modrou řeku omývající bílé kameny na pozadí zelených hor.

IMG_3578

IMG_3577

Postupně jsme nabírali výšku, až jsme se dostali k silnici postavené za první světové války ruskými zajatci. Proto se cestě také říká Ruská. Průsmyk spojuje město Bovec na jedné straně s městem Kranjska Gora – to je místo, kde jsme přejeli hranice Slovinska s Rakouskem přesně před 10 dny. Celkem 50 serpentin stoupá a pak zase klesá v ostrých zatáčkách, aby se člověk mohl vyšplhat do výšky 1611 metrů.

Řeknu to takhle. Já bych sem ráda dala fotky serpentin a podobně, ale nešlo to. Hrozně jsem se bála, že spadneme, někdo do nás nabourá, spálíme auto nebo já nevím co, a celou cestu jsem brečela. Já ty serpentiny prostě nesnášim. Kuba si to naopak celkem užíval, ale moje panika ho brzdila v rozletu a jeli jsme dost opatrně (prej – mně se zdálo, že se řítíme dvousetkilometrovou rychlostí a bídně zahyneme každým okamžikem)….Takže mám jenom jedinou fotku z vrcholu průsmyku:

IMG_3581

Na jeho druhé straně už jsme se jenom zastavili na úpatí hory na krátkou odpočinkovou pauzu a vyjeli zpět směrem Praha.

A to je ze Slovinska vše, přátelé. Byla to výjimečná dovolená, naprosto jsme nečekali, že se tak vydaří, a že se nám každý den bude něco tak hrozně moc líbit. Slovinsko je zkrátka nádherné.

No, a jelikož jste si to odhlasovali v anketě, příští post bude z Francie, tak se těšte :).

IMG_3582

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Slovinsko se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s