Výlet do Francie, letos v červnu, deset dní, 4.000 km autem, okružní jízda Jižní Francií a fotbal. Je třeba říci, že z  jednoho fotbalového utkání, na než dostal Kuba lístky k narozeninám, nám to trošku nabobtnalo. Ale bylo to skvělé.

Tentokrát hlavní trasu naplánoval Kuba a já doladila detaily podle průvodce. Začali jsme celodenním přejezdem z Prahy a skončili v podvečer kousek od Orange, abychom v hotelu zjistili, že Hafík na rozloučenou načůral ze samé lásky Kubovi do kufru, takže všechno jeho oblečení smrdí jako opičí klec. Tu tašku jsme myli v průběhu cesty asi pětkrát, a teprve potom to přestalo páchnout (a Kuba při tom ztratil sluneční brýle, co jsme vyndali, ale už nezabalili). Zajímavé je, že když jsme o dva měsíce později dorazili na Ischii, zjistili jsme, že Hafík načůral Kubovi do jinýho kufru, takže to asi začíná být nějaký rituál nebo co:).

Ráno jsme se vydali mimo dálnici do Vaison la Romaine. Uprostřed rozhlehlých vinic se na malém pahorku daleko odevšad rozkládá zajímavé městečko, z části z doby římské, z části středověké. Obě části pak spojuje starý římský most.

Vykopávky jsou celkem rozhlehlé, dvě odhalené římské čtvrti rozdělené dnešní moderní silnicí. V opraveném amfiteátru se dnes konají představení a koncerty (ano, chtěla bych si tam zahrát Kláru Zachanasjanovou), v muzeu jsou zase ukryty obrovské přenesené mozaiky a modely několikapatrových římských rezidencí.

Víte, jak stará moudrost říká, že když něco chcete udělat, máte to prostě udělat hned a okamžitě a neodkládat na jindy, protože pak už se to nemusí povést? Takže, prosim vás, až pojedete do Vaison la Romaine, rozhodně si na tom zadním náměstí pod stromy dejte pohár v biozmrzlinárně. My vedle ní byli na obědě a přejedli jsme se, takže když jsme viděli ty neskutečné poháry, co servírovali hned vedle (30 cm vysoká šampuska plná prosecca, v ní plovoucí ovocná zmrzlina, nahoře obří bezé pusinka, třešně, další zmrzlina, karamel a čokoláda, atp.), řekli jsme si, že si takový pohár dáme jinde. No a samozřejmě, jinde takové nedělali. Takže, neudělejte tu samou chybu co my a napište mi, že jste si dali nejkrásnější pohár pod sluncem, buďte tak hodní! Já si budu vyčítat, že jsem si ten pohár nedala, ještě na smrtelný posteli….

Z Vaison la Romaine jsme se vraceli směrem na jih přes Orange. Tam se nachází obrovské a nádherně zrekonstruované římské divadlo z doby císaře Augusta. Je proslavené obří (víc jak sto metrů dlouhou) fasádou, zdí za jevištěm, která v římské době nesla spoustu soch bohů a císaře.

V divadle mají moc pěkně zpracovaného audioprůvodce v ceně vstupenky, dobře člověku vysvětlí, na co se dívá, jak často se konala představení, kde kdo seděl, jak to bylo s občerstvením, záchody a podobně. Takové okénko do starého světa.

Z Orange jsme dojeli do Avignonu, kde Kuba zamluvil hotel přímo v historickém centru. Parkovat se ale dá jen mimo obrovské obranné zdi, které celé staré město obklopují. To je skvělé, protože město je hodně přizpůsobeno pro pěší. Do Papežského paláce jsme tak došli za chvíli a celí v úžasu pozorovali největší gotickou stavbu světa.

V průvodci i na internetu se lze dočíst, že návštěva Paláce nemá smysl, protože v něm není skoro žádné vybavení. Musím oponovat. Prohlídka stojí rozhodně za to. Nikde jinde tak obrovské místnosti a skryté katedrály neuvidíte. Z patra do patra budete procházet mamutími prostory, završenými lomeným obloukem, propojenýmiúzkými schůdky v točitých chodbičkách, uvidíte místnosti plné barevných fresek a nádherné mozaikové podlahy.

Na pokladně Papežského paláce si můžete koupit kombinovanou zlevněnou vstupenku na Palác a Avignonský zřícený most. Samozřejmě, že jsme si ji koupili, protože být v Avignonu a netrsnout si na mostě, kde „všichni tančí, všichni tančí“, to nejde.

Dokonce jsem k tomu natočila i video s takovým maličkým kolovrátkem, co jsem koupila jako dárek neteři (obávám se, že si s ním ta nevděčnice hraje mnohem míň, než bych si s ním hrála já, kdybych si ho bývala nechala)… video se nachází zde, na FB stránce blogu.

No, a pamatujete, co jsem říkala o tom, že by člověk měl udělat to, co chce? Jsem zjevně nepoučitelná, protože když jsem narazila na tenhle nádherný kolotoč, chtěla jsem se projet, ale odložila jsem to na večer, aby za tmy byla větší romantika…no a mezitím mi ho zavřeli. Takže poučení z dnešního postu je celkem jasné. Jezděte na kolotoči a jezte zmrzku!