Na Maltu s nemluvňaty (aneb Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš)

Nám to prostě nedá. Musíme cestovat. Aspoň trošku. Aspoň někdy. Aspoň kousek. Aspoň na malý ostrůvek ve Středozemním moři, když už to jinak nejde.

Malta je dvě a půl hodiny letu z Prahy, to se dá. Člověk se tam bezbolestně domluví anglicky, je tam všude blízko, je tam civilizace, dají se tam nakoupit dětské přesnídávky a kašičky, prima, super, jedeme. Jo, a taky se řídí vlevo, takže to bude dobrodrůžo.

A jak řekli, tak udělali. Nasedli do letadla, zmáčkli se do charterového letu s Jarmilama na klíně, a po dvou a půl hodinách občasného řevu a pádu jedné z Jarmil ze sedačky pod jinou sedačku, vystoupili na Maltě. Počasí příjemné, tak akorát na cestování, ani zima ani vedro, pronajatý vůz čekal vzorně připraven.

Narvat do půjčené Fabie Combi (jeden z největších ostrovních vozů k mání) kufry, autosedačky a tank, bylo dost náročné, ale nakonec jsem ani nemusela vézt na klíně nic jiného, než dva batůžky. Přejeli jsme na pobřeží do města Marsaskala, rybářského přístavu s hluboko zařezávající se zátokou plnou pohupujících se malovaných loděk a barevných bójí.  Přes Airbnb našel Kuba apartmán tak obří, že jsme měli každý vlastní koupelnu, tři balkony a Jarmily místo ložnice dětské hřiště.  Mění se nám prostě priority – s miminama člověk nemůže koupit špeluňku na přespání, protože se vyskytuje „doma“ mnohem častěji a potřebuje pohodlí a zázemí pro děti (PS, ano, je to velmi příjemné i pro dospělé, uznávám).

Marsaskala je skvělý výchozí bod pro výlety po Maltě – není to předlidněné hlavní město, má přijemnou atmosféru pobřežního středomořského městečka, v okolí má pláže, a hlavně, dostanete se z něj za chvíli v podstatě kamkoliv, po celé Maltě.

Totiž, na Maltě se dostanete kamkoliv za chvíli odevšad, protože Malta má necelých 40 kilometrů v průměru. Ale jelikož ostrov pokrývá neuvěřitelně hustá síť silnic spojujících jedno z nejhustěji obydlených míst v Evropě, přes některé body se dostává člověk hodně dlouho, zvlášť ve víkendových zácpách (vyzkoušeno osobně, napíšu jindy).

Na tomto místě musím přiznat, že jsem na Maltě už jednou byla. A to před….fuj, mnoha, mnoha lety, v osmnácti, jak jinak než na kurzu angličtiny. Od té doby jsem se vždycky toužila sem vrátit.  Nevím, jestli jsem si Maltu tak hrozně zidealizovala, nebo se vše za dvacet let tak změnilo, ale musím konstatovat, že minulost, to je úplně jiná země (jak říká klasik Terry Prattchet), a svou milovanou Maltu jsem prostě po té době nepoznala.

V mých vzpomínkách to byl rurální ostrov, plný zaprášených rozmlácených asfaltových silniček kroutících se mezi poli, po nichž se, rozpáleny sluncem k nesnesení, šinou vyřazené americké schoolbusy, pomalované jak někde v jihovýchodní Asii. Pamatuji si živě, jak jsem projezdila těmito ikonickými Maltabusy, jež zastavovaly na zazvonění každému kdekoliv, třeba i opakovaně po třiceti metrech, neklimatizovanými, kostitřasnými a milovanými, celou Maltu křížem krážem, v prachu, suchu, tichu a bez turistů.

Narozdíl od naší republiky však Malta plně využila evropské dotační programy na stavbu silnic, a tak ji nyní pokrývá nejhustší silniční síť v Evropě.  Obyvatelstvo se v posledních letech vzmohlo, pořídilo si auta, mnoho aut, města se rozšířila, takže zcela vyplnila venkovské mezery mezi sebou a přejezd z města do města poznáte jen podle přeškrtnutého nápisu na okraji cesty. Jediná pole tak zůstala na jihovýchodě ostrova, jinak máte mocit, že projíždíte jedním obrovským městem bez konce…

Na druhou stranu, díky dotacím také Malťané postavili na každém možném i nemožném místě krásná a opečovávaná dětská hřiště, houpačky, prolézačky, kloužačky a jiné -ačky, takže je možné děti hodinu nudit na historické atrakci pro rodiče, a hned pak je za odměnu uhoupat do zblbnutí na houpačkách pro mimina (ano, mají většinou i DVĚ vedle sebe!!!).

Mým vzpomínkám, tak pevně zakotveným v cestovatelské historii mého života, se nakonec dnešní Malta vůbec nepodobala. Nevím, třeba je to dobře, alespoň jsem nemusela trpět zbytečnou nostalgií, a užila si její návštěvu, jako bych ji viděla poprvé.

Jediné, co se tak opravdu nezměnilo, jsou rybářské loďky s ochranýma očima na přídi, pohupující se na hladině nesnesitelně modrého moře.

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Malta se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s