První výlet, který jsme v Rakousku udělali, byl půldenní a nenáročný. Člověk se prostě nemůže od modrých a teplých vod jezera jen tak odtrhnout. Musí si odpočinout po cestě, Jarmily se musí dosytosti vyhrabat v písku, prolézt na prolejzkách a taky si musíte dát schnitzel. Potom teprve lze uvažovat o nějakém výletě. To dá rozum. Nejsme šílenci…občas…

Od Faaker See je moderní rozhledna Pyramidenkogel necelých 25 minut jízdy autem. Do 851 metrů nadmořské výšky se k jejímu úpatí můžete dostat autem, autobusem nebo (pro nadšence) pěšky. Nám  jako Kubův fyzický výkon dne stačilo vytlačit Jarmily v chariotu od parkoviště do kopce k rozhledně…

Organický tvar nové rozhledny nahradil starou hranatou krabici na sloupu, celou železobetonovou. Ta byla prozměnu náhradníkem původní nízké dřevěné rozhledny z padesátých let.  Co je však zajímavé, i tato nová krásně roztančená rozhledna z roku 2013 je celá ze dřeva. Z modřínových sloupů, i když to tak nevypadá. Má 100 metrů na výšku a je tak nejvyšší dřevěnou rozhlednou na světě!

Nahoru se můžete dostat po schodech nebo výtahem a dolů výtahem, po schodech a nebo tobogánem.

Zvládli jsme jen ten výtah a schody, protože na 125 metrů dlouhý tobogán byla strašlivá fronta a Jarmila B po nemoci byla poněkud nedůtklivá. Ale zase ji bavilo jezdit výtahem nahoru a dolů, takže alespoň měla o zábavu postaráno, zatímco druhý rodič šel pěšky po schodech.

Z několika pater rozhledny se nabízí až neuvěřitelné výhledy na téměř 20 kilometrů dlouhé jezero Wörthersee, přičemž tyrkysově zeleno-modré jezero vypadá občas jako pohlednicový kýč. Voda je průhledná nekolik metrů do hloubky, šinou se po ní malé loďky, výletníci si jezdí na prámech a kolem břehů jsou malá městečka s roztomilými bílými kostelíky. A v pozadí samozřejmě alpské vrcholky.

Popravdě, když jsme odcházeli, byli jsme v takovém naštvaném rozpoložení, že nemáme ani moře, ani Alpy, ani průzračná termální jezera a vůbec… Naštěstí ty Korutany jsou od Pražáka jen 6 hodin autem, a to je snesitelné :).

Děti ovšem nejvíc nebavily ani výhledy ze tří plošin, ani jízda výtahem, chůze po schodech a příjemný horský vzduch. Ne. Nejlepší byly samozřejmě houpačky a pizza na úpatí věže. Je pravda, že dětské hřiště tam měli moc hezky udělané, včetně dlouhých podzemních křížících se tunelů. To je vůbec celkově moc dobrá atrakce, tam když se nechodící nemluvně dobatolí, netušíte, kudy vyleze. Ale druhé pro něj většinou vlezlo a někam ho dotlačilo. Výhoda dvojčat.

A pak, že s dětmi se nedá cestovat, a že je to nebaví. Baví, jen se jim to musí přizpůsobit!