Ještě nikdy jsem na blog nepsala příspěvek, u nějž bych mohla zaškrtnout umístění hned pod několik rubrik – najednou patří do Rakouska, Slovinska i Itálie.

Od Faaker See je vrchol jedné hory s třemi jmény (na rakouském cípu je to Dreiländereck) co by kamenem dohodil a autem za 20 minut dojel. Nahoru se buďto můžete vydat celodenní tůrou pěšky, nebo se nechat vyvézt čtyřmístnou sedačkovou lanovkou. A vyvezou vám zadarmo i kočár nebo vozík.

Hned u vrchní stanice lanovky se nachází skvělá hospoda, hřiště pro malé i velké děti a kravín. A také rozcestí několika turistických tras. Jelikož jsou Alpy tak nějak pořád nahoru a dolů, z kopce do kopce,  rozhodli jsme se jen vyškrábat se až na vrchol Dreiländerecku. K tomu je třeba od lanovky sejít dolů a zase vylézt nahoru do výšky 1511 metrů nad mořem.

Toto je Heleny pěkná fotka, z níž si lze udělat celkem jasnou představu o tom alpském nahoru a dolů, což, jak jsme shledali záhy, není nejlepší terén pro výlet s patnáctiměsíčními dvojčaty v chariotu. Blbě se to tlačí, ujíždí to, děti ječí, nelíbí se jim to. Dítě B navíc ještě cítilo únavu z proběhlé virózy. Bylo tedy i s chariotem a svým otcem zaparkováno do hospody se hřištěm v sedle údolí a já se s dítětem A v manduce na břiše vydala zdolávat vysokohorský vrchol.

Vlastně to šlo.  A když to porovnám třeba s výšlapem na Cotopaxi, byla to úplná hračka. Kdybych nemusela plácat Jarmilu konejšivě po plíně a zpívat jí u toho píseň Já mám koně vraný koně, šlo by se mi asi ještě líp.  Ale výkon to stejně byl a na tom si trvám, protože i když to byl krpál krátký, byl dost prudký.

Za tu trochu námahy, kterou zvládly i dvě větší děti (5 a 3 roky, pokud se chystáte se svými ratolestmi – ať víte, co zvládnou) jsme byli odměněni nádherným panoramatickým rozhledem z trojmezní hory. Viděli jsme jak nízké Karavanky, tedy konec Korutanských Alp, vysoké Julské Alpy včetně nejvyššího slovinského vrcholu Triglav (což je vtipné, protože za celý týden ve Slovinsku jsme ho pro samé mraky nezahlédli), i italské Dolomity, ostré a nepravidelné jako vykotlané dravčí tesáky.

Zpáteční cesta byla rychlejší, následovaly houpačky a zmrzlina a cesta lanovkou dolů. Ideální půldenní výlet s dětmi v Korutanech!