Směrem vzhůru (vyhlídky)

Přímo nad Faaker See je jeden zalesněný kopec, pod jehož vrcholkem do dálky září obrovské krásné slunečníky na verandě restaurace, co svítí ve dne v noci. Říkali jsme si, že to bude nějaké luxusní posezení s pokoukáním, co nám s dětmi bude k ničemu, ale jelikož kolem vedla vyhlídková trasa na jezero, rozhodli jsme se zajít.

Ve skutečnosti se jedná o obyčejné příjemné dřevěné lavičky bistra spojeného s tamním lanovým a zážitkovým centrem. Místní dorost se tam učil střílet z luku, lezl po provazech na stromy, slaňoval z plošin, skákal parkour, a vůbec se tam vyblbl.  Jeho rodičové si zatím dopřávali zázvorové pivo a kochali se výhledy na jezero. Kdybychom neměli čtyři malé děti, rozhodně by se tam dal strávit tzv. zážitkový den. My se tedy zdrželi jen na tu jednu limonádu a pak nasedli do aut a vydali se na další vrchol. Tentokrát však byla cesta zajímavější než cíl sám, protože Villacher Alpenstrasse je vyhlídková placená vysokohorská silnice s mnoha zastaveními, v postatě taková naučná autostezka. Překonává převýšení 1200 metrů a končí na parkovišti Rosstratte ve výšce 1732 metrech nad mořem. Můžete zastavovat cestou nahoru či dolů, jak se vám zachce. Kuba se rozhodl vytůrovat si serpentýny na jeden zátah, což se neobešlo bez mého řevu a pláče, protože nesnáším tůrování motoru a serpentiny a ostré zatáčky a mám pocit, že všichni zemřeme, i když jedeme strašlivou rychlostí 50 kilometrů v hodině. Osobně bych to jela na jedničku co noha nohu mine a spálila motor…

Samozřejmě jsme přežili a na konci silnice vylezli na parkovišti Rosstratte z auta u vrcholku krásného holého kopce plného krav, s vyhlídkovými tabulemi a obřími lavičkami připravenými k odpočinku. Odsud se dá dělat několik horských treků, včetně jednoho výšlapu na samý vrchol Dobratsche (2166 metrů nad mořem), přičemž po cestě lze potkat nejen stáda krav, ale i kamzíky. S chariotem a minidětma jsme si to odpustili a jen se kochali krásou Alp několika zemí.

Ona horská silnice má několik zastavení, kde jsou vyhlídky, geologická pozorovací místa, hřiště pro děti, restaurace, naučné tabule o místní květeně a podobně. Vybrali jsme si jen tři, protože k většině z nich se muselo jít terénem, který byl pro Jarmily v chariotu neúnosný, a ony neměly náladu na nošení. Nakonec jsme zaparkovali v půlce cesty v restauraci s výhledem a houpačkami (ano, houpačky – naše spása), odkud jsme se ještě vydali na dvě vyhlídky a pak se jeli rychle koupat, protože počasí bylo opravdu nádherné. Přes třicet stupňů v Alpách, to není každý den.

Závěrem dodávám, že Korutanská návštěvní karta platí na celou Alpenstrasse, takže s ní hodně ušetříte, pokud ovšem nezapomenete, že ji máte v peněžence. Ale i když si pak vzpomenete, paní u pokladny vám peníze vrátí, protože je hodná a slušná 🙂

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Rakousko se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s