Zacnemez:  oproti vsem predpokladum a zkusenostem probehl let na Sri Lanku v poradku. Az na dvouhodinove zpozdeni, ktere jsme nabrali na letisti v Abu Dhabi, a priserne palive jidlo v letadle. Batoh dorazil, letadlo nespadlo, a jeste jsme se seznamili s dvojici, ktera cestuje taky po Sri Lance. Takze timto zdravim Helenu a doufam, ze blog otevre a treba se nekde na ceste sejdeme.

Letiste nas vyplivlo vcera v pet hodin rano a pote, co jsme se protlacili davem, poprve jsme se nadechli husteho a vlhkeho pobrezniho vzduchu. Bylo vedro a uprostred davu jsem mela opravdu pocit, ze vzduch, ktereho se nadechuji, uz dychalo hodne lidi prede mnou….

Sehnali jsme taxi a hodinu jsme jeli do Colomba, kde jsme meli predem zabukovane prespani v YWCA, primo uprostred colombske diplomaticke ctvrti.

Ubytovali jsme se, vyplnili jsme hroznou spoustu formularu a pokusili se najit neco k snidani. Bylo to az k placi – prosim, uvedomte si, ze nejsem zkuseny cestovatel po jihovychodni Asii. Takze nejsem zvykla na pestrobarevne davy lidi prodirajici se silnicemi plnymi trojkolovych tuk-tuku, taxiku, autobusu, traktoru, motorek, psu, kotat, havranu a kravataku prchajicich do prace. Dvacet minut cesty po hlavni tride plne neznamych pachu na mne pusobilo hrozne. Do toho vseho jsem zjistila, ze mi nefunguje fotak – proste se odmita zapnout – takze jsem se Marianovi rozbrecela, ze chci jet zase do Latinske Ameriky, a zaprisahala jej, ze pristi dovolena bude Guatemala.

Chvili jsme se vyspali a pak chytili autobus na nadrazi, abychom zakoupili na dnesek listky na sever Lanky, do Anduradhapury. Autobus stal 14 rupii, to jsou asi tri koruny, na ktere jsme ovsem peclive obdrzeli uctenku. Na nadrazi jsme postupne vystali asi osm front, nez nas odkazali na tu pravou, koupili jsme listek na druhou tridu rychliku na dnes na 6:50. A pak jsme se sli podivat po meste, protoze jsme na hotelu zjistili, doma zustala vsechna klucici tricka i nabijecka na mobil.

Vse potrebne jsme nakoupili ve slavne ctvrti Pettah, coz je naprosto neprehledna zmet ulic a ulicek narvana tuk-tuky, voziky s baliky sandalu, nosici obrovskych nakladu, prodejcu vseho mozneho, rybiho smradu a bahna. Cas od casu se spustil lijak a bahno bylo vsude, nicmene to nikomu nevadilo v tom, aby vesele hromadili na okrajich ulic (chodniky v Pettahu nejsou) stovky a stovky bot, tricek, flipflopu, knih, zasuvek, pasku, DVD, atp.

Zoufala jsem si. Takove mnozstvi lidi a bordelu mne proste vycerpava, takhle si dovolenou neuziju.

Nakoupili jsme, najedli se v predrazenem hotelu a nasli dva chramy. Prvni byl obrovsky hinduisticky chram s neuveritelnou strechou obsazenou stovkami a stovkami na sebe naplacanych barevnych figur bohu a demonu. Zelenych, modrych, ruzovych, to vse mezi zaplavou mytickych zvirat, kvetin, vlajecek a barevnych zarovek. Uvnitr se pak naskytlo panoptikum jak z lunaparku, defile plastikovych figur plnych kociciho zlata mezi neony. Nic moc teda….za hlidani bot jsme zaplatili par susnu a vyslechli si od hlidace, ze jsme lakomi a davame mu „small money“….ufffff

Nastesti to cele zachranil nadherny buddhisticky chram Seema Malaka  lezici temer u naseho hostelu, nachazejici se na kulech uprostred umele vybudovane vodni nadrze. Postavil jej slavny lansky architekt 20. stoleti Geoffrey Bawa. Chram ma uzasnou atmosferu, vypada, ze se vznasi na vode, sochy Boddhisatvu sedi kolem dokola na vyrezavanych drevenych ochozech a modre glazovane tasky se zrcadli ve vode. My ke chramu dosli uz za tmy a cely byl osvetlen jemnymi barvami.  Kolem se prohaneli colombani na umelohomotnych slapacich labutich, a bylo lip. Proste si na tu Asii zacinam zvykat.

Rano jsme vstali v pet a chytili vlak na sever, coz vam napisu zitra. Mame se dobre, zijeme, jsme zdravi a zivi (az na ten fotak).

Piste komentare!