Když si do Google zadáte „obrázky Ekvádor“, velmi pravděpodobně na vás kromě Cotopaxi ihned vyskočí nádherné fotografie zelené laguny obklopené zubatým sopečným kráterem. No, na mě při plánování cesty vykoukly taky, takže jsem samozřejmě Quilotou zahrnula do cestovního itineráře.

Zmátořeni po Cotopaxi jsme se dvakrát přesunuli busem a kolem jedné hodiny jsme vystoupili v osamělé horské pustině ve výšce skoro 4000 metrů, u závory s nápisem Vítejte v Quilotoa. Tam nás hned zkásli o čtyři dolary za vstup do indiánské komunity a my si uprostřed ledové mlhy a deště hledali ubytování. Odmítli jsme dávat čtyřicet dolarů za noc a skončili v rodinném indiánském penzionu přímo u útesu. Za 10$ na hlavu a noc včetně polopenze. No neberte to. Jenže, jééénže!!!

Nastala následující kombinace: a) výstup na Cotopaxi mne opravdu zhuntoval, takže mi bylo zle, b) byla taková zima, že se nám mlžilo od úst, c) neustále pršelo, d) „topíme až po včeři“, e) z nádherného kráterového jezera jsme zahlédli, zabaleni v bundách, toto:

Rozhodli jsme se tedy po odpočinek a doufání, ze zítra se počasí umoudří a my budeme moci lagunu obejít, jako tomu bylo v Cuicocha. Asi tři hodiny jsme klepali zuby navlečení do všeho, co máme, ve spacácích pod pěti dekami, a poslouchali jsme, jak déšť bubnuje na střechu.

V půl sedmé nás paní domácí zavolala k večeři a naservírovala nám u sebe v obýváku dvou chodové menu o polévce a kuřeti s rýží.

Bohužel mi bylo tak zle, že jsem nedokázala dojíst, takže jsem jen počkala, až nám paní domu zatopí v kamnech, zalezla jsem opět do postele a čekala na ráno.

To přišlo, ale když jsme se v půl sedmé probudili, byla opět mlha a lilo. Jenom jsme tedy snědli u paní domácí míchaná vajíčka, zabalili, chytili camionetu a milou Quilotou opustili.

Ani mne to nemrzí, samo o sobě to byl velký zážitek…..a kolem jedné laguny už jsme koneckonců šli, no ne?

A tak jsme po třech hodinách dorazili sem, do Baňos, města ve 1800 metrech, na půl cesty do Amazonie. Napřed pršelo, ale alespoň tu bylo teplo, a my sehnali krásné a levné ubytování. Ta nádhera, vysprchovat se a neriskovat přitom odpadnutí promrzlých orgánů!

Zatímco jsme turistickým městem procházeli, udělalo se krásně, nebe jak šmolka a teplo. Víc budu psát zítra, ale nemohu se s vámi nepodělit o pár obrázků neskutečně vycpaných zvířat z místního muzea. Vycpavač má smysl pro drama, ale anatomií se nijak zvlášť nezaobíral. Doufám, že vás to pobaví jako mne (mě to úplně vyléčilo, je mi báječně).

No a nakonec přidávám fotku čerstvě stažených cuy, připravených na rožnění. Tak co, dáte si?