Prsatá katedrála

Národní památka La Catedral de la Encarnación de Málaga je korunním šperkem města, s druhou nejvyšší věží v Andalusii.

Začali ji stavět v polovině šestnáctého století, ale v osmnáctém ji museli nechat nedokončenou z příkazu krále. Proto také nemá dostavěnou jednu věž a od toho se odvozuje její přezdívka La Manquita (Jednoruká). Stavěla se tak dlouho, že na ní lze pozorovat všechny stavební slohy dané doby vždy jeden za druhým. Má ještě staré gotické základy, stavba nad nimi je renesanční, fasáda, střecha a věž jsou pak čistě barokní.

Kolem katedrály vede každé ráno dlouhá fronta lidí čekajících na prohlídku. Můžete si zaplatit několik okruhů s průvodcem včetně prohlídky vyřezávaného kůru či katedrálního muzea. Bez průvodce se mimo mši do katedrály vlézt nedá. Několikrát jsme se pokusily vystát si frontu na lístky na střechu (vždy každou půlhodinu), ale fronta byla tak děsivá, že jsme to vzdaly. Jednou ráno se nám ale podařilo narazit na přijatelně krátkou frontu a během dvaceti minut jsme si koupily lístky na odpoledne a šťastně vyrazily obhlížet město.

Po cestě jsme, stejně jako celý ten pobyt v Malaze, potkávaly nádherně oblečené lidi. Krásně a velmi vkusně namalované ženy v úžasných elegantních šatech zářivých barev, gentlemany v perfektních oblecích, vyšňořené dětičky. Všichni mířili právě ke katedrále, kde se odehrávaly svatby a křtiny. Bavila jsem se o tom se svým učitelem španělštiny, a dle něj je v Andalusii zvykem tyto události slavit opravdu pompézně, i kdybyste pak tři roky potom neměli co jíst. Je to otázka tradice a místní kultury. Já bych to u nás chtěla taky, aby se lidi uměli oblíknout. A taky bych se chtěla umět v padesáti namalovat tak, abych vypadala jako ty Španělky. Přirozeně a zároveň výrazně. Na to ale prostě musíte mít obličej. A vlasy…Ty jejich vlasy! Za vlasy Španělek bych byla ochotná někoho proklít. Nebo vzdát se na tři roky belloty, a to je opravdu oběť z nejvyšších!

Tohle je snímek fasády z jiného kostela, hned za rohem. Protože jsme v historicky silně katolické zemi, kde mají kostely všude, samozřejmě. Ale jeden krásnější než druhý…

Po návratu k hlavní katedrále jsme si počkaly na průvodce a ve skupině začaly stoupat věží nahoru po točitých schodech, venkovními ochozy katedrály, znovu po schodech nad kůrem, až na střechu. Ještě, že ten průvodce jde s vámi. Tohle není jako katedrála v Miláně, kde se nedá ztratit, protože lezete pořád vzhůru. Tohle je bludiště různých schodišť, teras, ochozů a skrytých dveří.

Po nějaké době jsme dorazily až k posledním dveřím, prolezly z temné chodby do záře odpoledního slunce, a oslněny prudce mrkaly, abychom to spatřily: prsatou střechu!

Celá plochá střecha katedrály je pokrytá malými kopulemi z cihel, nahoře ukončenými průduchem (co vypadá jako komín). Celé je to vyvedené v tělové barvě a je jich mnoho a mnoho:

Ochozy vedou kolem dokola celé katedrály, takže se můžete kochat pohledy na Málagu ze všech stran. Na fotce níže je například vidět Gibralfaro. Nám se ale nejvíc líbilo sledovat střechy okolních domů, kde měli lidé nádherně zřízená patia plná zeleně, lehátek, odpočíváren a zašíváren.  Po něčem takovém taky hrozně prahnu. Mít vlastní střechu se stromy a pod nimi lehátko. Ani ten bazén by nemusel být (ale nevadil by).  A navíc z toho lehátka výhled na prsa katedrály…No kdo by o to nestál, řekněte?

Vím, že to s ním nemá nic společného, ale tahle fotka mi připomíná organickou architekturu Gaudího z Casa Batló (o němž jsem psala tady).

Ráda se podívám na střechy a věže různých katedrál, a tahle je jedna z těch vynikajících. Skvělý přímořský vzduch, vyhlídky na město i modrou mořskou hladinu, jedna vysoká věž a prsa na střeše. To za vylezení pár schodů rozhodně stálo.

Klidně do komentářů sem nebo na FB napište, na které katedrále se líbilo vám. Já mám pořád nejradši tu milánskou, ale tahle se drží na špici spolu s výhledem ze šikmé zvonice v Pise a neskutečnou výškou výhledu z věže florentské katedrály.

Tímto uzavírám posty z Malagy. Chybí mi ještě jeden z této cesty, a to o Alhambře.  Ten bude  ale hodně dlouhý a plný fotek, což mi asi chvíli zabere. Doufám, že si počkáte!

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice pevninské, Španělsko se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s