Cestou z Vatikánu jsme vystoupili u Andělského hradu, slavné pevnosti kulatého půdorysu, která leží na břehu Tiberu. Uvnitř za hradbami není v dnešních dnech v podstatě nic, ale z vrchního ochozu jsou krásné výhledy na panorama Věčného města, včetně Kapitolu a Pallatinu.

No a když přejdete Andělský most (ten se sochami andělů na prvním obrázku), dojdete ke čtvti plné obchodů. My jsme tam museli povinně, protože jsme tam nesli něco k reklamaci od člena rodiny, kterému se nepovedl nákup půl roku předtím.

Ale když už jsme tam byli…přátelé, přítelkyně….outlet obchodu Gente je smrtelně nebezpečný vaší peněžence!!! Neříkejte, že jsem vás nevarovala! No, kabát a šátek Prada a šaty Diane von Furstenbeg v mé skříni mohou toto prohlášení potvrdit… Také tam vzniklo zásadní nedorozumění mezi mnou a Kubou. Protože, podívejte se, když mne někdo nechá v takovém obchodě se slovy „já jdu ven, dívej se tu jak dlouho chceš“, tak se NEMŮŽE divit, že nejsem za pětačtyřicet minut venku. Žejo….

Nicméně, Řím má i jiná lákadla. Například turistůprosté Caracallovy lázně (Terme di Caracalla) jsme navštívili poslední den ráno. Hrozně pršelo, ale bylo to dobře, protože se alespoň ochladilo a pak bylo krásně a na návštěvu památek příjemně.

Caracalla byl římským císařem na počátku třetího století našeho letopočtu. Jeho přezdívka Caracalla je odvozena od galského vojenského pláště, který často a s oblibou nosíval, což v římské společnosti, kde byla základem oblékání mužů tunika a tóga, nebylo normou. Do dějin však vstoupil hlavně proto, že na základě jeho výnosu obdrželi římské občanství všichni svobodní muži na území římské říše (tedy nejen ti, kteří byli Římany s původem ve Městě). No a taky dal postavit jedny z mnoha městských lázní.

Byly několikapatrové, s mnoha bazény, nádhernou výzdobou a obrovské. Najednou se v nich mohlo pohybovat az 1600 návštěvníků (!!). Byly používány několik dalších století, než římská kultura a s ní i římská posedlost hygienou zapadly v hlubinách temného středověku.

I dnešní pozůstatky lázní jsou naprosto monumentální a lze si z nich při troše štěstí udělat představu majestátního Říma, z doby, kdy se u nás lidi tak akorát mlátili kameny po hlavách…

A to je v podstatě všechno. Pak jsme se jen tak procházeli, kam nás nohy nesly,  a užívali jsme si atmosféry kolébky evropské civilizace, obdivovali díla Caravaggia a Rafaela v každém druhém kostele, přejídali se italské zmrzliny …a pak odletěli domů.

Řím byl hektický, vyčerpávající, smysly zahlcující a turisty přeplněný. Přesto si myslím, že se tam ještě někdy podívám znovu. Zkuste to také! 🙂