Ahoj všichni, dnes jenom velmi krátce, protože je tady velmi drahé a velmi padající připojení. Jsme totiž opravdu „na konci světa“. Píšu z Nicaraguy (to ještě není ten konec světa, to až to místo, odkud píšu;), kam jsme s Hankou a Michalem dojeli z Kostariky. Z Liberie je to asi jenom hodinku autobusem, pak vystoupíte, projdete dvoje hranice, vyměníte nějaké peníze (tady se platí v cordobech a je to výhoda, protože kurs je k dolaru stejný jako u CZK), vystojíte frontu při vyřizování razítek, a je to, vítejte v Nicaragui.

Byli jsme všemi Kostaričany varováni, jak je Nicaragua odporné, špinavé a zaostalé místo. Opak je pravdou, krásné domky (cihlové, žádný plech jako ve většině Kostariky), příjemní lidé, pěkné štíhlé holky (opět, na rozdíl od Kostariky), krásná příroda, dobré jídlo (opět, na rozdíl od Kostariky), no prostě se nám tu moc líbí.

Dojeli jsme autobusem do města Rivas a hned jsme přestoupili a dorazili do přístavu San Jorge na břehu jezera Nicaragua, které leží hned za hranicemi s Kostarikou. Je to druhé největší jezero na západní polokouli, desáté největší jezero světa a je sladkovodní. Na nejhlubším místě je hluboké 60 metrů, takže to vypadá, jako pohoda. Ale ve skutečnosti má jezero něco, co se jmenuje „krátkovlnný fenomén“. Najednou se na jezeře udělají malé krátké vlny, ale hodně vysoké, takže dokáží v období bouřek i převrátit lodě. Jezero vypadá jako moře, nevidíte na druhý břeh, který je asi 70 km daleko. Dokonce má i svůj vlastní druh sladkovodního žraloka, který se vyvinul ze žraloka mořského, zde uvězněného v době, kdy se z mořského průlivu posuvem zemských desek stalo jezero.

Přeplavili jsme se lodí na ostrov Ometepe. Ten vznikl ze dvou sopek, jejichž kužely vidíte krásně už ze břehu jezera. Větší je aktivní sopka Concepcion (1610 m) a druhá je trošku placatější vulkán Maderas (1395 m). Sopky leží vedle sebe a tvoří dva ostrůvky spojené šíjí, na které je jediná pláž ostrova, Playa Santo Domingo.

Autobusem jsme za hodinu projeli polovinu dvouostrova, v druhém hlavním městě jsme se podívali do muzea, protože zde byl v minulosti i kmen Chorotegů a Mayové, kteří zde zanechali mnoho rytin ve skalách, nádobí a tak. Koupili jsme prťavé sošky člověka s krokodýlem na hlavě, ignorovali skvělou nabídku místního hotelu, a rozhrkaným autobusíkem jsme vyrazili do Santo Dominga. Tady je asi 6 krásných hotelů s plážemi, ale všechny už byly obsazeny. Tak jsme se ubytovali v jediné hospedaje, cože je něco jako ubytovna. Je to prima. Sice záchod s koupelnou vypadají jako taková betonová kadibudka, ale spí se nám tu dobře, přímo na pláži. Vlny buší do písku, vy si můžete lehnout do hamaku a rovnou to zabalit:)

Dnes ráno v půl osmé jsme vyrazili na trek na sopku Maderas, která slibovala tůru 5 km tam, 5 km zpátky, to vše pralesem, na vrcholu možnost sestoupit do kráteru a vykoupat se v krásném čistém a tichém jezeře.

No a jak to dopadlo vám napíšu jindy, protože už nemám peníze na další net, alespoň budete napnutí. Zítra ráno v 5 hodin odjíždíme trajektem zase do San Jorge, pak odtud do Rivas a tam chceme chytit bus do Granady, tam se ubytovat a projít si tu středoamerickou krásu, a pozítří se vracíme do San Jose, připravit se na superobří trek po parku Corcovado.

Mějte se a pište!

Luu