Rozkvetlý prales v Rio Blanco

Z Guayaquilu jsme přejeli včera ráno do Puerta Lopez. To je rybářské pobřežní město ležící asi čtyři hodiny cesty na sever po pobřeží. A zejména je to základna pro mnoho výprav za krásami pobřežní přírody.

Včera jsme se jen ubytovali, procházeli se pláží a trávili místní pokus o rybu na česneku (nemůžete někdo vysvětlit místním, že ryba má dobrou chuť sama o sobě a není třeba ji posypat půl kilem koření od Maggi, které očividně považují za pokrokové????), nechali si vyprat a poštípat se od komárů a ráno jsme vyrazili do pralesa.

V půl deváté ráno nás vyzvedl průvodce a vyjeli jsme do hor za městem. Nachází se tu vedle sebe totiž dva druhy pralesa. Jeden je suchý a trnitý, plný pokroucených pichlavých stromů na jedné straně pohoří, obrácené k vnitrozemí. A na druhé straně pak prales mlžný, vlhký, zelený a neskutečně kvetoucí.

IMG_0403

IMG_0421

Vyfasovali jsme holiny a šlo se. Napřed jsme jen brodili potůčky a šli celkem po rovince mezi zplanělým kakaem, rychle rostoucím bambusem a dalšími 220 druhy stromů na jeden hektar (průměrné číslo ekvádorského pralesa, představující největší biodiverzitu na planetě). Pak přišlo stoupání do mlhy a drobného deště. A bahno.

A nádherný prales, broméliemi a mechy obtížené stromy, kmeny omotané liánami, které strom nakonec uškrtí, když dosáhnou samy země, všude epifyty a květiny, které jsou u nás za těžké peníze dostání v květinářství.

IMG_0436

Tady to roste jako plevel… Ochutnávali jsme pralesní ovoce neznámých chutí, barev i tvarů a mezi šplháním do kopce, klouzáním v bahně a zabíjením moskytů nás průvodce bavil historkami z praxe. Například, jak jeden německý turista odmítl holínky s tím, že jeho drahé značkové pohorky vydrží cokoliv….vzhledem k tomu, že naše holiny byly už v tu dobu obalené bahnem až po horní okraj, a kvůli nánosům na podrážce jsme byli oba o pět centimetrů vyšší, než dole pod pralesem, dost jsme se na účet nebohého Němce pobavili.

IMG_0416

IMG_0414

Po cestě jsme slyšeli spoustu vřeštících opic, ale žádnou se nám nepodařilo zahlédnout, ač se průvodce velmi snažil a mačetou nám prosekával cesty do hlubšího lesního porostu. Nám to ale nevadilo, protože prales sám o sobě je úžasným zážitkem.

Místo toho jsme viděli tukany a několik druhů papoušků, želvu a dokonce takovou menší, asi deseti centimetrovou, krevetu, kterou průvodce jen tak vyhmátl z řeky….

IMG_0390

IMG_0443

Dozvěděli jsme se také spoustu zajímavých historek o tvoru, který v pralese žije. Má růžovou kůži jako člověk, ale má dlouhé vlasy kolem celého těla, až na zem. A má šlapky na nohách nasazené obráceně, takže jeho stopy vedou opačným směrem, než onen tvor míří. A když ho slyšíte hlasitě, je daleko, ale když potichu, určitě stojí někde blízko. Unáší ženy a děti, které kvůli němu nemají vstup do pralesa povolen. Má tajné tunely pralesa až na pobřeží. Vědci tady v pralese na něj mají nastražené fotopasti a určitě ho už brzy chytí. Babička i dědeček našeho průvodce prý toho tvora viděli na vlastní oči, takže je to určitě pravda, že tu někde žije. Konec konců, kamarádi průvodce prý viděli toho tvora taky. A viděli, že se dokáže proměnit ve slepici či tukana! Sice tedy byli při tomto zážitku pod vlivem piva a trávy, ale na pravdivosti jejich svědectví to ničeho neubírá! (V noci mi pak bylo zle z antibiotik a nemohla jsem spát, protože se mi zdálo, že těsně za moskytiérou u naší postele stojí ten tvor a pozoruje mě……)

Nakonec jsme v půl třetí dolezli zpět do vesnice, kde nám babička průvodce u ní doma naservírovala úžasné jídlo z tuňáka. Salát s rýží a omáčkou bylo to nejlepší jídlo, co jsme v Ekvádoru doposud jedli. Notovali jsme si s průvodcem v domku s dírami místo dveří i oken, bez vybavení, zato se slepicí pobíhající pod stolem a kocourem rozvalujícím se na vedlejší židli, jak má jídlo dobrou chuť, pokud se nepřesolí a nedává se do něj zbytečné chemické koření. A byli jsme spokojení.

IMG_0433

A teď nabíráme síly na zítra, jedeme na Isla de la Plata, zvaný Galapágy pro chudé. Tak se těšte na fotky! A pište komentáře, nějak to flákáte….

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Ekvádor se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Rozkvetlý prales v Rio Blanco

  1. Pavlina napsal:

    Kytky uzasny. Poznavam ty druhy, co si tu oprasuju v kvetinacku a oni ne a ne vykvest. Sikana!!!!!. Zadni pavoucci, hadci nebo jedovaty zabicky? Zadny kokos na kokos?

    To se mi líbí

    • Luu napsal:

      Hele, tady zadna kokosova palma neni!!! Asi je tu na ne zima, nebo co. Vic nez 9 mesicu v roce tu nesviti slunicko (vubec), jako momentalne ted…

      Pavouku prej dost, zabky nikde a hadi radsi taky nikde…I kdyz….vis jak je o nervy odskocit si na zachod mimo hlavni stezku, kdyz jsi zena????

      To se mi líbí

  2. mamušak napsal:

    S těmi holinami jste měli štěstí, já zažila opak, kdy brodíc se bahnem jsem se spolehla na své boty a ty to vydržely, kdežto turistka ve vypůjčených holinách byla utahaná, klouzalo jí to a od holin měla odřená lýtka i holeně. Vy holt máte štěstí na své straně, a to i s dobrými průvodci. Tak ať vám to vydrží až do konce. mam

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s