Anžto se má milovaná Týna odstěhovala na dva roky do Milána, vydala jsem se za ní, protože a) vždycky jí ráda uvidím, b) Miláno je moje srdeční a milované město, a budu tam jezdit pořád a furt a dokola, jasný? (To pro ty, kdo to pořád nechápou.)

Nemá smysl sem postopáté dávat fotky ze střechy Duoma (a pokaždé, když tam budu, tak tam vylezu, jasný?), z trhu (osm kilo pecorina v kufru je holt lepší než dvacet kilo pecorina na stánku, jasný?) a z nákupní zóny na Vittorio Emanuele II (tohle musí být jasný všem). To jste už všechno viděli a už jsem o tom psala několikrát.

Radši napíšu o Pavii, což je historické město asi třicet kilometrů od Milána, kam jsme jely s Týnou na výlet. Vybraly jsme si neskutečně nepříjemné počasí – liják, bouřku, déšť a mezi tím hrozně větrno a zimu jak v morně. Ale i tak to byl prima zážítek.  Pavia byla založena Římany a po pádu jejich říše se stala velmi důležitým městem, neboť v ní sídlili Langobardští králové a posléze zde byli korunováni italští králové a pak panovníci Svaté říše římské.

Pavia je, jako ostatně každé italské město, plná kostelů. A ne ledajakých – nádherných románských i renesančních bazilik a chrámů s krásnou výzdobou.

Na fotce výše můžete například vidět nejdéle stavěnou baziliku ve městě, San Michele Maggiore,  která byla založena už za dob starých Ŕímanů. Pak jim částečně spadla (viz ruiny vlevo), ale to nikomu nezabránilo, aby postupnými změnami stavebních slohů vytvořili obrovskou katedrálu, která je dominantou města.

Dále zde máme velkou pevnost, hrad čtvercového půdorysu obklopený příkopem, ve kterém jsem při zběžném pohledu napočítala 14 kočičích obyvatel. V pevnosti je v současné době muzeum.  Všimněte si „vlaštovčích ocásků“, kterými je ozdobena střecha – tento znak jsem fotila třeba na hradech a opevněních v oblasti Lago di Garda, a je poznávacím znamením rodu Scaligieri.

Velmi zajímavou dominantou města jsou potom středověké kupecké věže. Původně měly obranný charakter a jednotlivé rody si věže stavěly, aby se jejich členové včetně zvířectva měli kam ukrýt v případě útoku na město. Později ale nastalo …éééééé….poměřování pindíků. Kdo byl bohatý, stavěl věž vysokou a skvělou. A kdo byl bohatší, postavil si vyšší a lepší. A tak dále, až Pavia musela vypadat jako nějaký kamenný les se stovkami obskurních stromů. A takhle ty věže vypadají dnes:

Znakem města je ale tento most přes řeku Ticino:

To, co za ním vidíte, je obrovská bouřka, která se chystala udeřit na Pavii každou chvílí. Proto jsme most jenom tak přeběhly, podívaly se na druhý břeh (foto níže), který vypadal jako z celého jiného města. Na jednom břehu řeky se nachází velké kamenné město s dlážděnými ulicemi, románskými domy a rozhlehlými kostely. A na druhém – vesnice:

Určitě je za těmi domečky zase normální město, ale ten pohled je vážně zábavný. Co je ale na druhé straně, to snad zjistím příště, musím se totiž do Milána a Pavie zase vrátit, jasný?