Letos jsem byla naposledy u Týnky, protože se vrací zpět do Prahy. Takže jsem se za ní na poslední chvíli vydala a udělaly jsme takovou pětidenní dámskou milánskou jízdu.  Do samostatných postů dám návštěvu Certosy di Pavia a Lago Como. Omlouvám se za sníženou kvalitu fotek ze všech letošních milánských postů, ale fotila jsem jenom na mobil.

Takže, přátelé, Miláno tam stále je a čeká na vás! A je každým rokem zajímavější a lepší. Teď dokonce vyleštěné k dokonalosti kvůli Expu 2015. Schválně, jak bude vypadat za rok, až davy turistů vymizí…

Za těch pár let už mám Miláno celkem prolezlé od jednoho konce k druhému, ale stále si pro mne nechává pár překvapení. Jedním z nich je skvělé Archeologické muzeum postavené u dvaadvacetiboké strážní zdi a zbytků římského opevnění ze čtvrtého století po Kristu.  Koho zajímá historie severní Itálie od pravěku až po nástup Longobardů, určitě by návštěvu Museo archeologico neměl vynechat. Navíc se na jaře projdete pod kvetoucími třešněmi v jeho zahradě a pokocháte se krásnou architekturou pozdně římské pevnosti.

Hned vedle muzea je krásný kostel Monastero Maggiore di San Maurizio, jehož zvonice je vestavěna ve druhé zachovalé římské věži. Bývalý klášter je zajímavý svou bohatou (až komiksovou) výmalbou a kněžištěm odděleným od zbytku kostelní lodi zdí s otvory, tak aby mniši slyšeli mši, ale nebyli rozptylováni pohledem na obyčejné lidi.

Další zajímavé exponáty čekají na návštěvníky v Castello Sforzesco – obrovskému středověkému hradu, na jehož budování, systému obrany a výstavbě se podílel Leonardo da Vinci.  Kolem se rozkládá krásný park, kde se můžete bez obav natáhnout na trávu a relaxovat, vevnitř pak za hradním příkopem několik skvělých muzejí. Osobně doporučuji sbírku Muzea antického umění, Muzea prehistorie a Egyptského muzea.  Pokud byste chtěli projít vše, co Castello nabízí, je třeba si vyhradit celý den. Sbírek je hodně a v několika patrech různých křídel hradu se nachází tisíce vystavených objektů.

Nejzajímavější pro mne byla sbírka římských mramorových bust, sbírka egyptských zádušních sošek vešebti (ushabti) a hlavně nádherně malovaný strop jednoho sálu, který byl na první pohled odlišný od těch ostatních. Bodejť by ne – jeho autorem je sám Leonardo. Genius se prostě nezapře a sálá na dálku. V březnu 2015 se sice celý strop opravoval, ale mezírkami mezi lešením se nahlížet dalo. Už se těším, jak bude vypadat výsledek. V muzeu by se také měla nacházet poslední socha, na které slavný Michelangelo pracoval před svou smrtí, ale v době mojí návštěvy byla převezena pryč kvůli Expu.

Samozřejmě, stále tu jsou skvělé milánské trhy s jídlem, kabelkami, oblečením, veteší i čímkoliv, co zrovna potřebujete. Zejména ty zeleninové, uzeninové a sýrové, ty prostě miluju! Například zde je obrázek fraktálového květáku:

Po prolítnutí několika (desítek) obchodů a návštěvě některého z renesančních paláců pak doporučuji projít se kolem kanálů Navigli, které jsou nově opraveny a napuštěny a dát si zmrzlinu nebo aperitivo v módním baru.

Není samozřejmě nad to, vylézt nahoru na Duomo….ale to už jsem tu psala tolikrát, že nemá smysl se opakovat. Takže jenom dodávám, že Miláno je prostě skvělé a kdo chce, najde si tam své. Díky, že jsi, Miláno, já tě miluju!