V červenci 2009 jsem se vydala za Týnou do Kodaně. Týna tam totiž rok žila a pracovala a byla tak hodná, že mě pozvala na návštěvu. Toho si cením, protože jinak bych se asi do Dánska jen tak nepodívala.

Stihly jsme toho za pár dní hodně, pro přehlednost rozdělím posty z Kodaně do několika částí, i když tak nebudou pokrývat můj krátký pobyt chronologicky.  A jelikož už je to osm let, nečekejte souvislý text, ale spíš hodně fotek (stejně vím, že to tak máte nejradši 🙂 ). Je to způsobeno i jistou nahodilostí, s jakou jsem se v Kodani pohybovala. Bez průvodce, bez plánu, co bych chtěla a nechtěla vidět, prostě jsem se procházela a fotila, co se mi líbilo, sedla si, kde se mi zachtělo (v jednom případě lehla na lavičku u královského paláce a spokojeně tam usnula), zažila, co mi Týna doporučila.  Někdy stojí za to nic neplánovat, a jenom se courat a nasávat atmosféru nového, neznámého místa.

Kodaň je pro našince překvapivě barevná, fotogenická, vizuálně malebná a plná roztomilých detailů (ty si nechám na jeden souhrnný post), takže vychutnat si ji vizuálně je určitě dobrý způsob. Navíc je hrozně drahá, takže procházení a okukování vychází finančně nejlíp.

Takže, začínáme:

Každý, kdo přijede do Kodaně, musí samozřejmě navštívit a vyfotit si Nyhavn – nejslavnější a hlavní kodaňskou ulici, kterou vede kanál vykopaný kdysi švédskými válečnými zajatci. Takové kanály edou celým historickým centrem města a jsou turisticky velmi vyhledávané a zajímavé.

Po kanálech se samozřejmě můžete projet loďkou v rámci jakési historicko-architektonické prohlídky městem (což jsem učinila a mohu doporučit, při pohledu z vody získává jakékoliv město z vody nový rozměr), ale pokud se nechcete na brezích kanálu mačkat s jinými turisty otočte to do některé z vedlejších ulic a uliček.  Tam můžete bloumat mezi starými paláci, protestanskými kostely a barevnými domky, až do zemdlení.

Výraznou dominantou města je Mramorový kostel – stavba s výraznou zelenou kupolí – hezčí je ovšem zvenčí než zevnitř, protože její výzdoba se drží protestantského střídmého stylu.

Královskou rodinu hlídá stráž s vysokými čepicemi…..

……. a barevné domečky se tísní kolem kanálů, kde se střídají s domky oboženými kamenem.

Zrovna třeba v tomhle je advokátní kancelář (ano, taky by se mi taková líbila).Mosty přes kanály jsou proklatě nízké, takže pod některými z jejich oblouků si musíte lehnout na dno loďky.

A kdyby se vám naopak zachtělo pohledů z výšky, Kodaň nabízí spoustu věží, odkud si můžete užívat ptačí perspektivy. Já zdolala dvě. První  byla věž, kde měl svůj byt a svou astronomickou laboratoř a pozorovatelnu zřízenou Tycho Brahe. Je to věž hodně zajímavá. Široká kulatá stavba, místo schodů má pozvolnou točitou rampu dlážděnou červenými cihlami.

Druhou pak byla štíhlá věž s šíleným točitým schodištěm situovaným zvenčí střechy. Tam jsem zatuhla hned na spodním ochozu a nebyla jsem schopná vylézt výš. Dřevěná věž ve větru sténala, a vydávala zvuky, jako by měla brzy spadnout.

Naštěstí se však náhle neskácela, a tak jsem mohla obdivovat výhled zahrnující kanály, moře, jiné kodaňské věže, červené střechy i četné městské parky.

Pokud se vydáte k tomuto kostelíku stojícímu v parku ve tvaru pěticípé hvězdy, obklopenému jezírky s labutěmi, zjistíte, že se nacházíte nejen blízko starých kasáren, ale také u sochy Malé mořské víly.

Symbol Kodaně se nachází překvapivě daleko od historického středu města, blízko moderního přístavu a ve stínu velkých kancelářských budov. Smutná víla, zatím ještě s ploutvemi, sedí na kameni u břehu, tichá, zadumaná, nenapadná a obklopená turisty.  Jak jsem se tak na ní dívala, bylo mi jí líto….