Dneska ráno jsme se vyhrabali z postelí v šest, ještě za tmy jsme vyběhli do malé pekárny, kde mají prima systém (chodíte s tácem mezi regály s asi 80 druhy čerstvého pečiva, nabíráte si kleštěmi, pak je vám vše spočítáno, napytlíkováno a vy zaplatíte), nakoupili jsme snídani a dojeli na okraj města. Tam jsme chytili rozhrkaný autobus k Teotihuacanu a asi hodinu a půl jsme se ploužili ven z města.

Teotihuacan je město založené neznámou kulturou okolo roku 600 BC, pyramidy byly postaveny na přelomu letopočtu a prvních několik století tato kultura mocensky, kulturně, obchodně, ekonomicky i duchovně dominovala všem ostatním kulturám v celé Mezoamerice. Dodnes se neví, jak se město původně jmenovalo, ani proč bylo náhle během jednoho století vypáleno a opuštěno. Už v době Aztéků, kteří mu dali jméno (Teotihuacan znamená „Město, kde se z lidí stali bohové“), byl Teotihuacan jen hromadou ruin a pyramidy byly zarostlé stromy a vypadaly prostě jako původní kopce. V době největší slávy žilo v Teotihuacanu až 20.000 obyvatel.

Vylezli jsme z autobusu a šokováni jsme hleděli na obří  Pyramidu slunce. Je veliká. Obří. Neuvěřitelná. Stupňovitá. Neuchopitelná. Prostě nádherná. Má 70 metrů a několik stupňů, a v dobách největší slávy města byla, stejně jako ostatní budovy, pomalovaná výraznými barvami. Na jejím vrcholu se prováděly oběti a nebyly určeny bohu Slunce, jak praví turistická tradice, ale pravděpodobně bohu Tlalokovi, bohu deště. Tak naznačují poslední výzkumy, které objevily v základně pyramidy a jejím geometrickém středu přírodní jeskyni vymletou vodou. Obětovali se samozřejmě lidé a převážně děti, jak nasvědčují dětské pohřby a také uskladněné svlečené lidské kůže v jeskyni.

Po vstupu na naleziště dojdete k rozhlehlému náměstí s malou pyramidou sloužící k uctívání opeřeného hada Quetzalcoatla i boha deště Tlaloka. Ten vypadá jako geometrická skládačka s brýlemi, jejíž podobizny jsou po celém Teotihuacanu.

Pak jsme vylezli na Pyramidu Slunce, což nebylo vůbec lehké vzhledem k počtu lidí, slunečnímu žáru, nedostatku kyslíku, závrati i jet lagu, stále přítomnému.

Nakonec jsme se vyškrábali až nahoru a obdivovali jsme výhled na dva kilometry dlouhou Cestu mrtvých, což je hlavní osa města, v podstatě spojená zahloubená náměstí s oltáři, široká 40 metrů a roubená malými stupňovitými stavbami, i na Pyramidu Měsíce.

Tedy, alespoň já jsem se kochala. Marian se zaobíral vytahováním trnů opuncie ze svých prstů poté, co ji i přes mé varování několikrát pohladil, neboť mi nevěřil, že její trny jsou malinké a téměř neviditelné. Přesvědčil se sám a nyní již nepochybuje…

Poté jsme vyšplhali i na Pyramidu Měsice, která je mnohem menší, než Pyramida Slunce, jenže stojí na kopečku, a tak vypadá, že jsou obě dvě stejně vysoké. Pyramida Měsíce má ale mnohem menší základnu a větší sklon stěn, takže je elegantnější a řekla bych, tak nějak uvěřitelnější, než druhá pyramida. Ta se svojí mohutností prostě vzpírá pochopení, koukali jsme na ní průběžně pořád znova a jenom jsme žasli, protože člověk na chvíli otočí hlavu a zapomene, jak je ta pyramida vlastně obrovská.

Nakonec jsme ještě prošli muzeum, ve kterém jsou odkryté lidské oběti a jejich rituální pohřby, a kde je také v originálních barvách zrekonstruovaný celý Teotihuacan. Jsme nadšení, oběma se nám naleziště moc líbilo.

Tlalok tě vidí:

Cestu nazpět nám zpestřil zpěvák hrající v autobuse na kytaru a flétnu pro obveselení cestujících a vydělání si na slušné jídlo, a poté policejní prohlídka autobusu, jestli nevezme zbraně nebo kokain. Ženy zůstaly v autobuse a musely ukazovat zavazadla a byly prohmatány policistkami, muži museli před autobus a prohledávali je policisté. Na Marianův kasr v kapse ani pásek s penězi pod trikem nepřišli, tak nevím, jak vlastně hledali. Ale bylo to poučné. Je tu spousta policejních hlídek a všude policisté, v metru, na ulicích, v muzeích. Asi vědí proč a přináší to výsledky, zatím se cítíme velmi bezpečně a doufáme, že to tak zůstane.

Teď se jdeme najíst a půjdeme dřív spát, ráno vyrazíme brzy, balíme všechny věci a odjíždíme na jih, nejprve do Puebla, kde chceme strávit jednu noc a poté do Oaxaky. Už se těším.

Mějte se pěkně a napište mi!