Píšu až dnes, neboť včera v noci mne sklátila nějaká zimnice, bylo mi zle, bolelo mne v krku, asi jsem měla teplotu a celkově mi bylo na padnutí. Tak jsme se jenom přesunuli do Chichen Itza, kam už jsme měli koupené jízdenky, a tedy jsme celý den strávili na hotelu. Já v posteli na práškách a Marian v pozici pečovatelky. Šlo mu to dobře, dneska už je mi neporovnatelně lépe.

Dnes kolem poledního jsme se vybabrali na ruiny Chichen Itza, což je mayské město, avšak od ostatních mayských měst se velmi liší kvůli puuckým, chenesským a zejména stedomexickým aztéckým vlivům. Jeho architektura je tak odlišná. Je významně barevné, s krásně zachovanou kamennou výzdobou a podobně. A oproti všem ostatním polozříceným historickým městům, ve kterých jsme v Mexiku doposud byli, je taky plné lidí.

Ale hrozně. Všude stánky, všude obtloustlí Američané nebo nos zvedající Francouzi, Japonci pod deštníky a zbohatlí přetučnělí Mexičani. Příšerné, děs, hrůza. Mezi památkami se skoro nedá ani hnout, Marian to vystihl tak, že se cítí jako na Václaváku. Vstupné oproti Chiapasu opět trojnásobné.

Chtěli jsme si výjimečně jednou vzít průvodce, protože podle lidí, které jsme v Meridě potkali, to stojí za to. Půl hodiny jsme tak čekali, jestli by s námi šel někdo do skupiny a o služby průvodce se podělil. Američani a Japonci odmítali, že si zaplatí sami svého, Francouzi nechtěli průvodce anglicky hovořícího a 98% návštěvníků přijelo hromadně. Nakonec nás vzala na milost skupinka Švýcarů. Průvodce stál ale stejně za prt, neřekl nic jiného, než říkal náš průvodce knižní, dokonce nás ani nevzal k jedné z nejdůležitějších staveb celého města – kulaté astronomické observatoři, která je v celé Mezoamerice naprosto výjimečná. Takže jsme každý vyhodili sto pesos a památky si pak prošli ještě jednou sami. Marian při té příležitosti někde ztratil svůj klobouk, takže jdu doplnit článek  Ztráty a nálezy.

Teď se jdeme najíst a na osmou hodinu se do Chichenu vrátíme, abychom shlédli večerně nasvícené pyramidy (a nechali se ušlapat Američany), zítra pojedeme do Valladolidu a odtud už ke Karibiku do Tulumu. Celkově jsme zatím Yucatánem zklamaní a Chiapas se nám líbil mnohem víc. Doufáme, že v nejhorším utečeme z Tulumu směrem dolů k opuštěné pralesní rezervaci Sian’Kan a pak ještě níže k lagunám u Chetumalu.

Mějte se všichni pěkně!