Amalfi – město na útesech

Třetí den jsme si rozhodně spravili chuť – rozhodli jsme se navštívit Amalfi, krásné město ležící jižně od Neapole uprostřed zálivu, mezi romaticky rozeklanými útesy. Na recepci hotelu nás poučili, že do Amalfi se dá dostat buďto rychlolodí  za hodinu (za příííšerné peníze), nebo autobusem, který má jet asi hodinu a půl (za fakt málo peněz). Je asi jasné, jak jsme se rozhodli:)

Chvíli jsme nemohli najít autobusové nádraží, ale nakonec se podařilo, dokonce se nám podařilo i chytit autobus a odjet. Nepočítali jsme ale s tím, že je sobota ráno, a tudíž 110% obyvatel Neapole míří na pobřeží na pikniky nebo na výlety. Takže na silničce vinoucí se kolem sorrentského pobřeží, přes mys a stáčející se do Amalfského zálivu, byla hrozná zácpa. Autobusík se šinul poskoky téměř tři a půl hodiny místo původně slíbené hodiny a půl. Nám to ale nevadilo – já jsem si četla a Marian lapal po dechu nad výhledy, které se nabízely z okna – amalfské pobřeží je známé svou krásou, neboť padá ve strmých srázech přímo do moře a městečka a vesnice se lepí na jejich úbočí. Já se se svou hrůzou z výšek z oken programově nedívala a vyvažovala jsem autobus na straně ke skále, aby se nepřevrátil….

Trocha historie: Amalfi bylo v minulosti velmi důležitým městem. Na počátku 9. století se oddělilo jako samostatné vévodství od okolní Kampanie a  od roku 839 se stát Amalfi stal námořní republikou (!).   Ve 12. století bylo Amalfi dobyto Normany a připojeno k Sicilskému království. V 1135 byl v Amalfi sepsán první námořní kodex, který se na vodách Středozemního moře užíval až do poloviny 16. století.  Ve čtrnáctém století vliv Amalfi upadl, protože většina města byla smetena vlnou tsunami.

A současnost: dnes je město turistickým cílem, místem romatických dovolených. Má promenádu, plážičku, molo, ale hlavně, hlavně je plné nádherný starých paláců, kostelů, galerií, pidiobchůdků s barevnými těstovinami a místním citrusovým likérem.

Hned na prvním náměstí stojí Duomo, hlavní kostel města – katedrála svatého Ondřeje.  Byla založena v 11. století. Při pohledu zvenčí nese výrazné známky maurského stylu:

Oproti tomu zevnitř má katedrála byzantskou výzdobu, sloupy, fresky a sloupy ze starořímských staveb:

Amalfi má jednu zvláštnost – kolem centra celého městečka vedou podchody, chodbičky a kryté cestičky, kterými se dá v největším horku chodit tak, aby na vás nesvítilo slunce. Když si dojdete pro mapku do infocentra, dostanete i plánek těchto krytých chodeb.

A až si uličky projdete, stačí si jenom sednout do kavárny, dát si kopeček zmrzliny velký jako tenisák a pozorovat okolí.

No a to nejlepší nakonec: když si koupíte sýry, dáte si do nosu (tuňáka z plechovky v zapadlé uličce), ochutnáte salámky a dojíte zmrzlinu, zjistíte, že nazpátek jede autobus tak, že vůbec neobjíždí celé pobřeží, ale vnitrozemím je v Neapoli za hodinu. A nebo, že můžete jet vlakem, a to trvá jenom 45 minut. Prostě jižní Itálie 🙂

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Itálie, Neapolský záliv se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s