Tak zírejte II. – speleologické dobrodružství v Sagadě

Název tohoto postu je zjevnou reminiscencí na mé fyzické výkony při canyoningu v Ekvádoru minulý rok. Tentokrát jsme se s Kubou překonávali v jeskynním systému tzv. Banánové jeskyně v horském městě Sagada uprostřed luzonských Kordiller.

Sagada leží asi tři hodiny jízdy serpentinami na sever od Banaue. Vyrazili jsme v sedm ráno a stoupali stále výš do hor. Tropická vegetace nenápadně ustoupila rozhlehlým lesům vzrostlých pinií a rýžová pole zmizela. Místo nich jsme míjeli divoké řeky ve zpěněných kaskádách a peřejích spadající z úbočí jedovatě zelených kopců.

Dlouhé roky byla na Fililpínách Sagada známa jako sídlo huličů a pěstitelů marihuany. A to do doby objevu obrovského jeskynního systému a tzv. zavěšených rakví domorodých obyvatel. Zdejší kmeny totiž své mrtvé ukládají v malých rakvích nejen naskládaných na hromady do jeskyní, ale některé zavěšují na skály. Slyšeli jsme celkem tři verze původu visících rakví. Prý se jednalo buďto o oběti nakažlivých chorob, o starce přeživší sto a více let věku, či o osoby význačné, jejichž pověšení po smrti ve fetální poloze pod převis tyčící se nad borovicový les, bylo výrazem úcty. Můžete si vybrat sami. Mě tento způsob pohřbívání nijak moc nezaujal a pohled na desítky rozpadajících se malých rakviček není zrovna nic, na co bych nějak extra potřebovala vzpomínat.

IMG_2635Veškeré mé vzpomínky na tento den totiž patří návštěvě jeskyně Sumaguing (tedy Banánové jeskyně). Ke vstupu do obří jeskyně je třeba sejít téměř tři sta schodů. Poté se dostanete do mamutího vstupního dómu, který prudce spadá do temných hlubin.

Na hlavě rozsvícenou čelovku, před sebou Kubu a průvodce s vydatnou lampou na líh, klouzala jsem z balvanu na balvan. Trus tisíců netopýrů padající od tolik vzdáleného stropu jeskyně podkluzoval pod nohama i rukama a čas od nás času netopýři poctili přímým zásahem. Na některých místech bylo třeba spouštět se pomalu a opatrně po zadku z balvanů o výšce člověka, zatímco jsme sestupovali dolů do naprosté tmy, zlehka a jako krabi – od jedné stěny jeskyně ke druhé.

IMG_2613Když jsme asi po půl hodině minuli oblast kluzkých kamenů, sundali jsme si boty a sestupovali dál tekoucí vodou omývající nádherné obrovské krasové útvary v barvě zralého banánu. Ano, odtud název jeskyně v místním jazyce. Vzpomínky odhalují několikametrové krápníky vytvářející zaoblená schodiště, končící v nehlubokých jezírcích, čas od času uprostřed propadajících se do temné hlubiny. Vodu crčící po stěnách ze světlehnědého kamene a odkapávající ze stalaktitů. Jezírka a skalní pukliny, kterými jsme se museli protahovat ve svitu lampy. Obrovské prostory hlavní jeskyně i malé vedlejší tunely, kudy jsme se spouštěli na lanech zavěšených uprostřed malých vodopádů….

IMG_2625

IMG_2621

Evropana zvyklého na civilizované Koněpruské jeskyně, plně elektrifikované a zabité ozábradlovanými chodníčky, možnost prolézat v původní a absolutní temnotě jeskyni sto metrů pod povrchem země a proplétat se mezi krápníky za svitu čelovky, zatímco mu chladná voda omývá boky a někde sahá až pod ramena, naprosto dostane. Ta svoboda, ta volnost, ta krása! A na konci všeho, po hodině, hluboký přírodní bazén napájený podzemní řekou…..Zdálo se mi to, a nebo jsme to skutečně zažili???

Na nakolika místech jsme museli šplhat či naopak sestupovat po laně, na jiných prostě člověk skočil do bazénku a doufal, že voda není tak studená, jak vypadá. Když jsme na konci prolezli kaskádu malých vodopádů, ocitli jsme se v komoře jeskyně celé zatopené vodou. Pro Kubu dokonalý přírodní bazén, do kterého mohl skočit z výšky. Mně už byla docela zima, tak jsem si plavání nechala na jindy a jenom jsem se kochala krásou jeskyně.

IMG_2627 (1)

Výstup nahoru zpět ke světlu byl kupodivu mnohem jednodušší a trval nám mnohem kratší dobu. Nahoře ve světě běžných lidí jsme se na sebe zubili nadšením a adrenalinem vyplaveným do krve. Takový zážitek!

Ještě jsme se podívali v krátkosti na visící rakve zblízka, a pak už jeli hrozným slejvákem, předznamenávajícím blížící se tajfun, zpět do Banaue, odkud nám v sedm večer odjížděl onen děsivý celonoční autobus zpět do Manily.

Zdravím do ČR všechny, poslužte si komentáři!

Luu se představuje:

Fyzicky žiju v Praze, uvnitř své hlavy pak po celé zeměkouli. Nejvíc ze všeho bych si přála schopnost teleportace. Až na pár výjimek chci vidět celý svět....
Příspěvek byl publikován v rubrice Filipíny se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Tak zírejte II. – speleologické dobrodružství v Sagadě

  1. Tom napsal:

    škoda, že to není někde v JIžních čechách, to bych se tam určitě podíval. T.

    To se mi líbí

  2. Sušena napsal:

    To z vás ekologický aktivisti asi nebudou mít radost – jim ty krápníky polámete a ošupete zadkama! A za pár desetiletí už tam nebude nic – nebo naopak jenom ty koněpruský chodníčky! :)))
    Čus, segra

    To se mi líbí

  3. reia napsal:

    Tak to je tedy material! Opravdu ziram a kdyby bylo vice fotek z te uzasne jeskyne, vubec by to nevadilo. 🙂 Stastnou cestu!

    To se mi líbí

    • Luu napsal:

      ahoj, neboj, dám víc fotek, ale az z domova, protoze muj minipocitac, co tu mam, nechrousta SD karty a nemam tu datovy kabel k podvodnimu fotaku…

      To se mi líbí

    • Luu napsal:

      Tak, fotky doplněny. Ty se mnou sem dala trošku menší, protože většina z nich byla focená na výšku, ale s formátem 16:9, což vypadalo hrozně, když to bylo velký….Nicméně představu si z toho člověk udělá 🙂

      To se mi líbí

  4. Organizator napsal:

    Moc pěkný nohy…

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s