Tyto zdánlivě nesourodé pojmy propojí jeden okružní výlet po Gran Canarii, a to naprosto nenásilně.  Zkuste hádat, co je co.  Jestli jste si vytvořili představu, čtěte dále.  Dnešní post bude delší a plný fotek, protože ten ostrov je až nesnesitelně rozmanitý a fotogenický:).

Sopečný kráter – to je brnkačka, to uhodne každý. Kanárské ostrovy jsou sopečného původu a je to na nich vidět.  Obrovský kráter bývalé sopky Pico de Bandama převyšuje okolní krajinu o pár set metrů a  má kilometr v průměru. Pohled do dvousetmetrové hloubky je zcela bezpečný – sopka je již dávno nečinná. Ona je totiž Gran Canaria nejstarším ze všech kanárských ostrovů a není tak tektonicky aktivní, jako ostatní z nich.

Na kráter není potřeba složitě šplhat, silnice vede přímo po jeho okraji.

Teror – tady jsem vás určitě nachytala, ne? Nejedná se o nic děsivého, tentokrát ne. Teror je malebné, v překrásné krajině ležící koloniální městečko s bazilikou La Virgen de Pino. Rozhodně stojí za projití – úzké uličky ve stínu starých smokvoní i kvetoucích stromů jsou lemovány zdobnými vyřezávanými balkony, které jsou ozdobeny podle toho, která fiesta se zrovna slaví.  Z Teroru mi ale nejvíc přirostly k srdci donutové kobližky plněné nugátem a polité čokoládou, které jsme měly s Hankou k svačině. Já jsem nic tak dobrého asi nejedla…

Hromadná sebevražda – tak tady mne dostala paní průvodkyně.  Ač jsem hledala, jak jsem hledala, nenašla jsem žádnou informaci potvrzující následující historku, která nám byla předestřena.

„Roque Nublo neboli Oblačná skála je druhou nejvyšší horou ostrova. Když probíhaly dobyvatelské války mezi Španěly a původními obyvateli Guanchy, jednalo se o krvavé boje odvážných a nezkrotitelných původních obyvatel proti nově nastolené nadvládě. A když bylo po jedné obzvláště hrozné bitvě jasné, že Guanchové budou poraženi, tito hrdí lidé odmítli žít pod jhem španělského dobyvatele a skokem z Roque Nublo celý národ spáchal sebevraždu. 6.000 lidí skočilo, včetně dětí a žen.“

No, tak nevím. Nikde nic. Pochybuji, že by takový masakr tetě Wikipedii unikl. Na druhé straně, dočetla jsem se, že sebevražda byla u Guanchů na Gran Canarii ušlechtilý skutek a například při korunovaci nového panovníka se vybraný člen jeho družiny na oslavu této události radostně vrhl ze skály. Takže ta příšerná historka má asi reálný základ (a zbytek tvoří alkoholický opar). V každém případě je střed ostrova téměř měsíční rozeklanou krajinou, plnou neobvyklých skalních útvarů. Krajina je na konci léta vyprahlá a jedinou výjimku tvoří piniové háje na úpatí nejvyšší hory ostrova Pico de las Nieves.

Kaňony – pokud projedete hornatým středem ostrova a zamíříte směrem k jihu, dostanete se do úplně jiného světa. Místo borovicových hájů na vás čekají hluboké a nepřátelské kaňony jako z Divokého Západu, kterými lze dohlédnout až k dalekému moři, na jehož břehu se bělají písečné duny Maspalomas.

No a ta aloe? To je všude rostoucí blahodárná rostlina, kterou Kanárci ve velkém zpracovávají a vyvážejí. A dužinou s čerstvě oloupaných listů Vám za pár peněz poskytnout masáž obličeje proti migréně. Hanka tvrdí, že to pomáhá.