Již v minulém postu jsem předznamenala, že jsme v Palermu museli k doktorovi. Historka je to z dnešního pohledu veskerze zábavná, ale na místě to zase tak legračně nevypadalo.

Kuba nám totiž v letadle a následně hned večer v Erice nastydl a začalo ho hrozně bolet v krku. Já umím poznat na sobě, jestli se jedná o nachlazení nebo o angínu, ale Kuba prostě neumí pořádně vypláznout jazyk, abych se mu podívala na mandle. Takže když nemohl druhý den polykat a měl teplotu, rozhodli jsme se, že se v Palermu radši nechá zkontrolovat od doktora, jestli nepotřebuje antibiotika.

Vyjeli jsme východním směrem a v plánu bylo vidět nádherný chrám v Monreale, potom si projít Palermo a na večer se přesunout přes celou Sicílii téměř na východní pobřeží do Katánie, odkud jsme ráno vyráželi na Etnu.

Monrealská katedrála je řazena k nejkrásnějším na světě, pro svou zlatou výzdobu a krásné chiostro – křížovou chodbu. Je jedním z největších kostelů na světě postaveném v normanském stylu. Dost se tak vymyká běžné představě o jihoitalských chrámech. Byla zbudována tak, že sloužila i jako obranný bod, pevnost, a zároveň byla arcibiskupskou metropolitní katedrálou, takže je nádherně vyzdobená.

Fasáda je samozřejmě novější, ale vnitřní výzdoba a křížová chodba pochází ze  začátku třináctého století.  Zvenčí je katedrála krásná, v příjemných a tlumených pískových barvách písku a okru. Jakmile ale člověk vstoupí bočním vchodem dovnitř, spadne mu brada.

Na zdi, stropu i sloupech se nenachází v podstatě žádné místečko, které by nebylo pokryto zlatem nebo nádhernými mozaikovými obrazy s výjevy ze Starého a Nového zákona. Granitové sloupy podpírají oblouky v maurském stylu, na nichž spočívá střecha z přiznaných dřevěných trámů, pokrytých zlatem. Na tetě wiki jsem se dočetla, že celková plocha skleněných mozaiek v katedrále má plochu 6.500 metrů čtverečních! Zlato se blýská všude, apoštolové shlížejí na věřící a v centru všeho dění, nad hlavním oltářem, vyjímá se obří mozaika Ježíše Krista.

Člověk může jenom tiše chodit a zírat. Celkovou atmosféru sice mírně kazí davy turistů, neboť katedrála je nejnavštěvovanějším kostelem na Sicílii, ale nevadí. Rozhodně se mi líbila mnohem víc než třeba Svatopetrská katedrála v Římě.

Chiostro je také nádherné. Celkem 216 sloupů lemuje čtvercové nádvoří s fontánou a krytou kolonádou a každý ze sloupů je jiný. Některé jsou z hladkého bílého mramoru, jiné obkládané mozaikou nebo s reliéfem.

V Monreale foukal docela silný vítr, protože je celkem vysoko v kopcích, rozloženo nad krásným úrodným údolím. Vypíná se nad Palermem a díky této poloze vlastně dostalo svou dnes světoznámou katedrálu, protože když Palermo dobyli v devátém století Arabové, musel se biskup přesunout jinam a kostelík v blízkém Monreale mu padl do oka.

My jsme se ale nemohli zdržovat, potřebovali jsme se dostat do Palerma. V jeho zběsilém několikaproudém provozu omlácených italských malých autíček (zajímavost: na Sicílii mají většinou auta černá, bílá a sem tam stříbrná, žádné barvy) jsme našli místo k zaparkování a pak jsme se rozdělili. Deni s Ráďou šli po svém a my s Kubou šli hledat doktora, kterého jsme předtím našli na netu.

Podařilo se až napodruhé, protože pan doktor napřed nebyl ve své soukromé ordinaci – bytě v domě z mramoru a mosazi, ale venčil psa. Nakonec jsme se k němu dostali, on na pět vteřin kouknul Kubovi do krku, nic tam nenašel, ale usoudil, že za svých 150E musí nějakou práci vykonat. Takže mu strčil do nosu trubičku s kamerou,prozkoumal ho a konstatoval, že ho v tom krku určitě bolí od žaludečních šťáv,neboť má reflux……no…..takže tolik k pětiminutové lékařské prohlídce za průměrný český týdenní plat. Já asi něco dělám blbě, musím se vyptat Týny, jaká je hodinová sazba italského advokáta. Jelikož se tím odborným zásahem pana doktora alespoň prokázalo, že to není angína, bylo jasné, že se jedná o zadní rýmu, a že Kuba přežije, když mu koupíme dost paracetamolu a cucavé bonbony. Z toho plyne jedno zásadní poučení: děti, když jedete do ciziny, pojištěte se! (My pojistku měli, takže se nám peníze vrátily všechny.)

Tak jsme se alespoň prošli po Palermu, když už jsme v něm byli. Město jako takové mě nijak neuchvátilo. Je hlučné, hektické, přeplněné, lehce špinavé a obrovské. I tak jsme snad stačili vidět, co šlo, než jsme se před hlavní katedrálou sešli s Deni a Ráďou a vrátili se přes ovocný trh zpět k autu. Tímto dovolte, abych dodatečně chvíli spílala tomu hroznému klučinovi na kole, co do mě najel a vysypal mi polovinu košíčku lesních jahod, co jsem si tam koupila, na zem. Hergot, harante, dávej pozor příště!!! Doufám, že ho budou brnět trošku uši, takhle po pěti měsících 🙂 .

Kolem většiny památek jsme jen prošli, protože byly zavřené (to ta jižanská siesta), a Kubovi bylo navíc blbě, takže jsme museli různě posedávat. Nicméně, obrázek jsme si udělali.

Pak už jsme jenom jeli pár hodin přes nádherné vnitrozemí plné zelených polí, luk a krásných hor stále na východ, do Katanie, kterou hlídá (a pravidelně ohrožuje) ze svých 3.350 metrů nad mořem Etna, královna evropských sopek, zahalená takhle na jaře do závoje ze sněhu a ledu.

Přijeli jsme úplně za tmy, ale měli jsme skvělý nový designový privátní apartmán přímo na hlavní třídě a majitel nás nechal zaparkovat ve dvoře, takže jsme ušetřili. Po třech dnech jsme se navíc dostali k teplé vodě, takže jsme se všichni pořádně umyli a vyrazili se podívat na noční Katanii.

Dospěli jsme k závěru, že budeme trošku šetřit a dali jsme si k večeři na schodech této překrásné katedrály gyros a hranolky. Není nad autenticitu italské stravy, že? Nevadí, nám to stačilo a šli jsme spát, abychom načerpali síly na druhý den. Bylo jich třeba, jak se dozvíte v dalším postu o tom, jak jsme zdolali Etnu.